Ztracená v Řetenickém lesoparku

23.08.2020

Ráno jsem byla protáhnout kostru v Řetenickém lesoparku, kam mě osud zavál naposledy před dlouhými desítkami let. Užít si trochu romantiky, samoty a usebrání. 

Auto jsem podle navigace zaparkovala na konci Francouzské ulice a pro sichr se zeptala paní, co právě vycházela z lesa, jestli je to skutečně Řetenický lesopark. (Občas působím jako blbec, ale nedělám to schválně.)

Ta dobrotivá žena přede mnou neutekla. Dokonce řekla: Ano, tady všude, a rukou obkreslila nad hlavou imaginární hranice parku. Potom čapla psa a spěšně odchvátala domů, nejspíš na slaninu s míchanými vejci. 

Vydala jsem se s hlavou vztyčenou a srdcem otevřeným vstříc vůní lesa a relaxu, který jsem tolik potřebovala. 

Když jsem míjela asi šestou cestu, odbočila čtyřikrát vlevo, desetkrát vpravo, upadla přes šestý šutr, ukopla si palec o třetí kořen a čas neúplatně tvrdil, že se tu motám už hodinu, vybavil se mi film Rozpuštěný a vypuštěný. Místo kachen to ale bylo: Strom, stromy, ještě strom a kurva, zase strom... 

Ne, že bych neměla ráda les, jen to začal být trochu stereotyp. A já, moudře vyzbrojena mlaskajícími sandály, jsem měla po včerejším lijáku do několika minut bahno až za ušima. Rozhodla jsem proto, že relaxu bylo dost a jde se zpátky.

V tenhle moment zpozorněte. Ráda bych totiž poděkovala lidem, kteří se podíleli na vývoji aplikace Mapy. Bez ní by mě spleť cest a cestiček Řetenického lesoparku nejspíš navěky pohltila a já bych bloudila kolem toho stromového nadělení dodnes. Méďovi by neměl kdo uvařit nedělní oběd, taky jsem na řadě s mytím chodby a vůbec, ještě jsem nedojedla vynikající tvaroh s ovocem.

Tak teda dík, no. 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!