Ztracená v Řetenickém lesoparku

23.08.2020

Ráno jsem byla protáhnout kostru v Řetenickém lesoparku, kam mě osud zavál naposledy před dlouhými desítkami let. Užít si trochu romantiky, samoty a usebrání. 

Auto jsem podle navigace zaparkovala na konci Francouzské ulice a pro sichr se zeptala paní, co právě vycházela z lesa, jestli je to skutečně Řetenický lesopark. (Občas působím jako blbec, ale nedělám to schválně.)

Ta dobrotivá žena přede mnou neutekla. Dokonce řekla: Ano, tady všude, a rukou obkreslila nad hlavou imaginární hranice parku. Potom čapla psa a spěšně odchvátala domů, nejspíš na slaninu s míchanými vejci. 

Vydala jsem se s hlavou vztyčenou a srdcem otevřeným vstříc vůní lesa a relaxu, který jsem tolik potřebovala. 

Když jsem míjela asi šestou cestu, odbočila čtyřikrát vlevo, desetkrát vpravo, upadla přes šestý šutr, ukopla si palec o třetí kořen a čas neúplatně tvrdil, že se tu motám už hodinu, vybavil se mi film Rozpuštěný a vypuštěný. Místo kachen to ale bylo: Strom, stromy, ještě strom a kurva, zase strom... 

Ne, že bych neměla ráda les, jen to začal být trochu stereotyp. A já, moudře vyzbrojena mlaskajícími sandály, jsem měla po včerejším lijáku do několika minut bahno až za ušima. Rozhodla jsem proto, že relaxu bylo dost a jde se zpátky.

V tenhle moment zpozorněte. Ráda bych totiž poděkovala lidem, kteří se podíleli na vývoji aplikace Mapy. Bez ní by mě spleť cest a cestiček Řetenického lesoparku nejspíš navěky pohltila a já bych bloudila kolem toho stromového nadělení dodnes. Méďovi by neměl kdo uvařit nedělní oběd, taky jsem na řadě s mytím chodby a vůbec, ještě jsem nedojedla vynikající tvaroh s ovocem.

Tak teda dík, no. 

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...