Ztracená v Řetenickém lesoparku

23.08.2020

Ráno jsem se rozhodla protáhnout kostru v Řetenickém lesoparku, kam mě osud zavál naposledy před dlouhými desítkami let. Užít si trochu romantiky, samoty a usebrání. 🤔😇😴

Auto jsem podle navigace zaparkovala na konci Francouzské ulice a pro sichr se zeptala paní, co právě vycházela z lesa, jestli je to skutečně Řetenický lesopark. (Občas působím jako blbec, ale nedělám to schválně.)😎🤪😆

Ta dobrotivá žena přede mnou neutekla. Dokonce řekla: Ano, tady všude, a rukou obkreslila nad hlavou imaginární hranice parku. Potom čapla psa a spěšně odchvátala domů, nejspíš na slaninu s míchanými vejci. 🐕🙄

Vydala jsem se s hlavou vztyčenou a srdcem otevřeným vstříc vůní lesa a relaxu, který jsem tolik potřebovala. 🚶🚶🚶🚶

Když jsem míjela asi šestou cestu, odbočila čtyřikrát vlevo, desetkrát vpravo, upadla přes šestý šutr, ukopla si palec o třetí kořen a čas neúplatně tvrdil, že se tu motám už hodinu, vybavil se mi film Rozpuštěný a vypuštěný. Místo kachen to ale bylo: Strom, stromy, ještě strom a kurva, zase strom... 🌲🌳🌲🌲🌳🌲🌳

Ne, že bych neměla ráda les, jen to začal být trochu stereotyp. A já, moudře vyzbrojena mlaskajícími sandály, 👡👒 jsem měla po včerejším lijáku do několika minut bahno až za ušima. Rozhodla jsem proto, že relaxu bylo dost a jde se zpátky.

V tenhle moment zpozorněte. Ráda bych totiž poděkovala těm, kteří se podíleli na vývoji aplikace Mapy. 👍👍🌞🌞💪💪 Bez ní by mě ta spleť cest a cestiček Řetenického lesoparku nejspíš navěky pohltila a já bych bloudila kolem toho stromovýho nadělení ještě teď. 🤕😒🤒

Méďovi by neměl kdo uvařit nedělní oběd, 🍜🦀 (taky jsem na řadě s mytím chodby) a nechci domýšlet, kolik dobrotivých žen by komunikovalo s divoženkou, zaflákanou od bahna, s šíleným výrazem v tváři a po otázce: Nevíte prosím, jak se z toho zkurvenýho lesa dostanu ven? 😎🤯