Dárek od Medvěda

11.06.2020

Jednou jsem se zmínila, že se na ty teplý obědy a večeře vykašlu, protože strávím půl dne u plotny.
No, zmínila...
Trochu zvýšeným hlasem a při venčení emocí, který u mě probíhají asi tak, jako když se potká zemětřesení s tajfunem.

Zrovna jsem na struhadle, kterému chybí madlo, ale my se tváříme, že to nevidíme, strouhala celer. Přesněji, (citlivky prominou), zkurvenej, pojebanej celer. Určitě ten druh, který jde strouhat asi tak, jako jde namazat kokos na chleba, znáte...

A jak šla ode mě pára a měla jsem červeno před očima a vůbec jsem byla momentálně indisponovaná, strouhla jsem trochu energičtěji a přidala mezi celer kousek ukazováku pravé ruky.
Snesu hodně.
Ale ne, když si kvůli vaření hobluju prsty.

Nebyl to pěkný večer. Myslím, že jsme s Méďou ráno raději dělali, že žádný večer nebyl.
A pak jsme se o vaření z preventivních důvodů dlouho nebavili. Až dnes, když přinesl tenhle dárek. Plkal sice něco trapnýho o kanibalismu, ale i tak byla radost veliká.
Někdy ho miluju. 😘