Z lásky k rocku

05.06.2019

Kapela Doriss zatím nahrála demo a chystá se na své premiérové vystoupení. Kluci jsou z Teplic a v téhle sestavě si na sebe zvykají dva roky. Tvrdí, že ve zralým věku je třeba dát si bacha a nevrhat se každýmu do náručí. Na druhou stranu, jejich cíle už dávno neoscilují mezi popelářem, Kolumbem a prezidentem. Mají jasno v tom, co chtějí dělat. Chtějí hrát. Původní, poctivou muziku. A jak říká skladatel a textař kapely Honza Majerik, muziku bez chemie.

A´propos, co to je?

"Když to hudebně přeženeš, moc to vyumělkuješ, pak to zní chemicky. Není to přirozený a chybí tomu ta syrovost. Prostě se snažíš udělat to tak dobře, až je to nakonec jedna velká chemie, není to čistý."

Doriss se blíží premiéra živáku. Kluci budou hrát poprvý před publikem a jsou malinko nervózní. Koncert se koná v pátek 21. června od 20 hodin v ústeckém Moto clubu Garage. Kdybyste zrovna nejeli na houby, k tetě na štrúdl nebo na dudácký festival, určitě by uvítali, kdyby na jejich koncertě byla alespoň malá klaka Teplických.

Jo a jestli čekáte, že teď bude následovat zábavný rozhovor s Honzou Majerikem, zklamu vás. Skončila jsem s tím nápadem u první otázky, jak se dostal k hraní. Podle odpovědi pochopíte proč.

"To nevím. Já to potřebuju jako drogu. Jak jako dostal? Prostě musím hrát. To je celý."

Howgh.
Mějte krásný, vymalovaný podvečer. 😉

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.