Někdy jsem jak automat na pohádky

20.04.2021

- Žádný šampáňo, Honzíku. Karkulka nesla babičce víno a bábovku. Jenomže bábrli sežral hladový vlk. Myslivec, který bude nejspíš potomkem Mengeleho, mu pak rozpáral břicho a babička vylezla netknutá a svěží, jako kdyby si ve vlčích útrobách právě dávala bylinkové té.

- Když chtěl úchylný Carevič políbit žábu - v naivní představě, že se ten slizský tvor přemění v krásku s dlouhými blonďatými vlasy, střílel po lese šípy. Dělová koule, Honzuldo, by znamenala, že si na tu vycházku vzal nějaké příruční dělo. A nejsem si jistá, v jakém stavu by potom s dělem a koulemi dohopkal k žábě.

- Kocour v botách skutečně nevyškemral na chasníkovi klobouk s peřím, ani plášť, ale boty. To bychom Tomule s takovou mohli všechny pohádky přejmenovat.

- Ano, i čert krká a prdí. 

- Ne, drak nepouštěl z tlamy bubliny jako z bublifuku. Navíc jsem ti nic takového mezi možnostmi nečetla. Když se Honzuldo nesoustředíš, dopadneš jako hloupý Honza, který se vecpal do chomoutu první princezně, kterou potkal.

:-)  :-)  :-)

Za "F" je správně. Byla jsem s lupínky v pohádkovém lese. Myslím, že po dnešku obstojím jako automat na pohádky. Stačí vhodit tisíc "káčé" a spustím, jakou budete chtít.

P. S. Ne, nevysvětlovala jsem, kdo byl Mengele. Honzulda sice startoval, a chtěl to mermomocí vědět, ale já stočila řeč k indiánské chůzi, která je ladná, tichá a taková, že si při ní žádný indián nerozbije hubu. Cvičili jsme chůzi deset minut. Pak už si Honzulda nevzpomněl na to jméno a já mu nepomohla. Asi tak.

Nejnovější články na mém blogu

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

No 2

18.09.2021

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.