Máme svý manýry :-)

05.02.2021

Celé hřiště jsme dnes měli pro sebe. Jen my, jinak nikde nikdo. Nepochopíte. Přitom zima - normálka, vítr - v normě, déšť - nasíral, ale nejsme z cukru, že jo..

Vyprávěla jsem klukům poutavě o svalové hmotě, o krevním řečišti, vysokém tlaku, imunitě, o správném vyměšování... Zkrátka o tom, že častý pobyt v nepříjemných klimatických podmínkách bystří rozum a zoceluje svaly. Tomule sice namítl, že mu trochu mrznou ručičky a Honzulda pro posílení mého soucitu začal výrazně kulhat. Nicméně svoji babičku Herodesku neobměkčili. Stačilo krátké shrnutí útrap, kterými si prošel zraněný Meresjev a zatnuli zuby. To by tak hrálo, aby z nich jednou vyrašily navoněný fifleny. 

Jo, gesta nejtvrdšího borce světa omeleta umí Honzulda už od chvíle, kdy se poprvé udržel sám na nočníku.
Jo, gesta nejtvrdšího borce světa omeleta umí Honzulda už od chvíle, kdy se poprvé udržel sám na nočníku.
Tak ti třeba prodám zmrzlinu. Ale až mně přestanou zábst ručičky...
Tak ti třeba prodám zmrzlinu. Ale až mně přestanou zábst ručičky...
Já za ten řetěz takhle trhnu a urvu ho. Klídek, Honzíku, holky už nekoukaj...
Já za ten řetěz takhle trhnu a urvu ho. Klídek, Honzíku, holky už nekoukaj...

Honzulda sice okázale pajdal, to mu ale nezabránilo, aby se vrhl na pyramidu, lezl tam jako opice a jedním okem šmíroval, jestli ho registrujou holky, co se klouzaly nad poštou. Á propos, musím si s ním promluvit, až budeme sami. Vždyť to byly starý hajtry, tak o čtyři roky starší, než on!!!!  

Anebo ne...
Anebo ne...
Tomuhle gestu jsem pomohla výkřikem, že zdolal nejvyšší horu světa.
Tomuhle gestu jsem pomohla výkřikem, že zdolal nejvyšší horu světa.

... A zlá čarodějnice zavřela děti do komůrky, dbala na přísun vysokokalorických potravin a čekala, až se zakulatí... 

Ta škvíra je na prostrčení palečků, abych zkusila, jestli jsou z nich už tlouštíci a můžu je zbaštit...

Já jim vyprávím horor a oni se smáli.
No, věřili byste tomu? 

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.