Rozhovor, co nevyšel

30.11.2022

Občas se v odhadu lidí spálím. Podcením potenciál zla. Tyran? Ten usměvavý pán? Ten dobrák, kterého mají všichni rádi? Ten skromný a obětavý člověk?

Ano ten...

Všechno nás dostihne.

Rozhovor je (trochu) jako intimní akt. Není jednoduché druhého otevřít. Někdy toho musíte ze sebe hodně shodit, abyste neděsili, nezavírali. Když se to nepovede, je celá práce na hovno. A když se to naučíte, neřešíte, co všechno se dá pod sklízenou otevřenost narvat.

Někdy dokonce přestanete vnímat, jak tenká je hranice mezi tím, kdy lovíte a kdy se z lovce stává oběť. Uvízlí v rutině ztratíte potřebný odstup a můžete skončit v hnoji.

Před lety jsem dělala jeden z rozhovorů.

Jak po namydlené dráze. Něco ale uvízlo mezi žebry. Něco mě budilo. Nedalo mi to.

Oslovila jsem rodinu. Několik blízkých. A nestačila se divit.

Rozhovor nevyšel.

Z glorifikovaného chlápka, který pro společnost vykonal flák obdivuhodností, byl oblíbený, skromný a lidé ho měli rádi, se vyklubalo monstrum. Tyran, který zničil rodinu. Vlastní dceru. Hlupák, omezený limitem sebe sama jako středobodem všehomíra. Ubožák, přesvědčený, že je předurčen k řízení životů těch druhých. 

Včera jsme se po xyz letech náhodou potkali. Já venčila Huga. On své ego.

Ani den rozteklý do mlhy neubral na intenzitě jeho úsměvu.

"Víte, co by mě moc zajímalo? Proč tenkrát ten rozhovor vlastně nevyšel..."

Nové články na blogu

Když narazíte na rozhovor, určitě si ho přečtete raději než jiné články. Rozhovor dokáže časopis nebo zpravodaj oživit, přitáhnout publikum a když je správně vedený, zvýší i důvěryhodnost a profesionalitu redakce.

Vzkaz

08.01.2023

a kouskem vanilkového lusku.