Rozhovor je a není věda

09.01.2023

ROZHOVOR OŽIVÍ STRÁNKY

Když narazíte na rozhovor, určitě si ho přečtete raději než jiné články. Rozhovor dokáže časopis nebo zpravodaj oživit, přitáhnout publikum a když je správně vedený, zvýší i důvěryhodnost a profesionalitu redakce. 

Rozhovor patří mezi novinářské žánry a má své zákonitosti. Připravila jsem pro vás jednoduchý návod, jak na to. Usnadní vám cestu k tomu, abyste vytvoření rozhovoru zvládli se ctí a napsali ho zajímavě a čtivě.

FÁZE ROZHOVORU

Vytvořit rozhovor vypadá celkem jednoduše. Prostě zapnete mikrofon a hodíte s někým řeč. Jenomže...

Rozhovor chce přípravu jako nevěsta, která se chystá na svatbu. Pamatuju si, když jsem začínala, jak jsem přípravu podceňovala. Život frčel, byla to divoká léta krátce po revoluci a mně se nechtělo sedět do noci za psacím stolem. Jednou se mi ale můj laxní přístup hořce nevyplatil.

Dělala jsem rozhovor s naší velmi známou zpěvačkou a spletla si v dotazu město, ve kterém se narodila. Byl konec. Dotyčná mě velmi ostře vykázala z šatny se slovy, jak si dovoluji přijít nepřipravená. Měla pravdu. A já od té doby nedala bez přípravy ani ránu. Dnes za tu lekci děkuji. 

Pojďme se tedy podívat na důležité fáze rozhovoru, které je neradno podceňovat.

1.) REŠERŠE

Rešerše je něco jako práce detektiva. Jde o vyhledání informací na internetu, v knihovně, od relevantních a důvěryhodných zdrojů, z dostupných a prověřených pramenů. Informace o osobě, se kterou povedete rozhovor, ale i o odpovídajících oblastech její profese, o prostředí, ve kterém žije, o škole, kterou studovala a podobně.

Pro příklad. Máte blog o bydlení a chcete čtenářům představit zajímavého bytového designera. Vyhledáte si informace o jeho osobě, ale i o bytovém designu, novodobých trendech a podobně. Abyste při rozhovoru dokázali reagovat a nebyli za hlupáka. Až budete mít informace po kupě, můžete se vrhnout na druhou fázi. 

2.) STRATEGIE A PŘÍPRAVA OTÁZEK

Na základě rešerše vytvoříte strategii rozhovoru. Nejdříve definujete jeho záměr. (Chci představit letošní investiční akce v kultuře. Chci vysvětlit, proč se zdržel projekt obchvatu městem.) Záměr pak bude kormidlem i kotvou celého rozhovoru. 

Otázky sepište tak, abyste rozhovor vedli od lehčího (obecnějšího) k odbornějšímu tématu. Kupříkladu otázka, kde jste se narodil a jaký vztah k místu máte, (pokud bude vůbec nutná), určitě nepatří na konec rozhovoru, ale někam na úvod. 

Na druhou stranu, při rozhovoru zjistíte, že připravené otázky jsou sice dobrým a důležitým vodítkem, ale v průběhu interview se vám logicky nabídnou otázky další, které vyplynou z odpovědí respondenta.

3.) PŘÍPRAVA NA  ROZHOVOR

Otázky máte připravené a je čas dohodnout podmínky a průběh rozhovoru. O čem přesně rozhovor bude, jak dlouho dotyčného zdržíte, kde se sejdete, zda u toho bude někdo další. Ujasníte si cíl rozhovoru. Měli byste také požádat o doplňující materiály, jako jsou fotografie, tabulky, různá ocenění a podobně. Na standardní rozhovor si vyčleňte zhruba hodinu.

Velkou spornou bývá autorizace. Tedy když respondent trvá na tom, že si rozhovor nejdříve přečte. Je to nešvar z dob, kdy se psalo v rytmu povolené ideologie a články se předkládaly odpovědným orgánům, které rozhodly o tom, co půjde do tisku a co do koše. 

Autorizace už nejsou povinné. Přesto, pokud nejste profesionál a nemáte zázemí některé ze silných redakcí, na autorizaci pro svůj vlastní klid raději přistupte. Je důležité si uvědomit, že když napíšete něco, co se vašemu respondetu nebude po vydání rozhovoru líbit, můžete mít problém. 

Někdy autorizace odstartují vleklé dohady. Když je respondent málo soudný, puntičkář, dokáže vás tlačit k tomu, abyste z rohovoru vytvořili medajlon oceněného člena brigády socialistické práce. Z rozhovoru se vytratí čtivost, náboj, emoce a dynamika. Pokud podlehnete tlaku, vytvoříte paskvil, který pozbyde živočišnosti a čtenářské přitažlivosti. 

Naštěstí takových lidí moc nepotkáte. Měli byste se ale učit stát si za svým a svůj postoj umět vysvětlit a obhájit. Řadu problémů si ušetříte během zpracování. Pokud se vám bude některá z částí zdát sporná, jednoduše ji s respondentem vykomunikujte telefonicky. 

Mimochodem, nahraný rozhovor po zpracování nemažte. Může se vám hodit jako důkaz, že to, co jste napsali, dotazovaný skutečně řekl.

4.) REALIZACE ROZHOVORU

Před tím, než odjedete na smluvenou schůzku, proveďte důkladnou kontrolu. Zjistěte, zda máte v pořádku diktafon, nabitý telefon a fotoaparát. Do tašky si nezapomeňte hodit blok, vizitky, propisovačku, nebo raději dvě, abyste si mohli poznamenat myšlenky a případné další otázky, které vás v průběhu rozhovoru napadnou. Samozřejmě nesmíte zapomenout na otázky, které jste si připravili.

Před samotným rozhovorem respondentovi ještě jednou vysvětlíte záměr a požádáte ho, zda si můžete rozhovor nahrávat. (Nejde jen o zdvořilost, ale nutnost vzhledem k současným zákonům.) Než zapnete diktafon a položíte první otázku, doporučuji atmosféru odlehčit nezávazným povídáním.

V průběhu rozhovoru se soustřeďte na odpovědi. Velkou chybou, kterou můžete udělat, je myslet na otázku, která bude následovat. Často se totiž stane, že odpověď respondenta přinese poznámku pod čarou, klíčovou informaci a nahraje vám na další otázku. Když nebudete soustředěně naslouchat, mohli byste ji propásnout, což by byla pro rozhovor škoda.

5.) ZPRACOVÁNÍ ROZHOVORU

Zpracování rozhovoru je nejdelší fází. Nahrávku nejprve přepište. Se syrovým přepisem pak začněte pracovat. Často zjistíte, že pro udržení dynamiky a logické návaznosti je nutné pořadí otázek přeházet. To se dělá běžně. Rozhovoru to neublíží. 

Stěžejní částí práce s rozhovorem je úprava odpovědí respondenta. Je nutné s nimi velice citlivě pracovat. Stylisticky je musíte učesat, případně zkrátit, upravit tak, aby jejich čtení bylo plynulé, mělo spád a šmrnc. 

Pohrajte si s rozhovorem tak, aby nabídl čtenářský zážitek a současně splnil svůj cíl. Pozor na to, že nikdy nesmíte měnit význam odpovědí respondenta.

6.) TITULEK, PEREX

Dalším krokem je vytvoření titulku, případně podtitulku a krátkého perexu, což je tučně napsaný úvod, kde několika větami vysvětlíte základ rozhovoru. Někdo píše titulek a perex jako první, ještě před stylizací. Já volím cestu zpracování otázek, odpovědí a titulek s perexem nechávám na konec. Prací na rozhovoru proniknu hlouběji do jeho atmosféry, najdu zajímavé myšlenky, které pak mohu použít v titulku i v perexu. 

Pamatujte, že titulek a úvod rozhodují o tom, zda se čtenář do rozhovoru začte. Pokud jsou o ničem, čtenář rozhovor přejde a neotevře. Proto berte titulek a perex jako důležité magnety, které mají přitáhnout pozornost a nepodceňujte je.

Myslete také na to, že v perexu není dobré vystřílet všechny náboje. Pokud sdělíte všechno podstatné v úvodu a nezůstane nic, co by vyvolávalo zvědavost, proč by měl čtenář číst dál? Pište perex tak, aby bylo zřejmé, o čem v rozhovoru půjde, aby byl srozumitelný, ale nevyžvanil všechno. 

Snažte se, aby perex s titulkem byly poutavé, vyvolávaly emoce a čtenářovu zvědavost. Délka perexu by neměla přesáhnout 300 znaků i s mezerami.

7.) FOTOGRAFIE

O fotografii k rozhovoru připravuji samostatný článek. Přesto několik zásadních věcí. 

Nevytvářejte snímky typu fota na občanský průkaz. Snažte se nafotit co nejvíc živých snímků v průběhu rozhovoru, nebo přestávky. Případně se domluvte na focení v prostředí, ve kterém se respondent pohybuje jako ryba ve vodě. Nic není hroznějšího než mrtvá fotografie k živému žurnalistickému žánru, jakým rozhovor je.

Tipy na konec


První dojem

První dojem otevírá dveře k důvěře respondenta. Kdysi jsem dělala rozhovor s hereckou a partnerskou dvojicí Michael Brandon a Glynis Barber, kteří jsou známí ze seriálu Dempsey a Makepeaceová. Přišla jsem na domluvenou schůzku v hotelu a tlumočnice nikde. Angličtině moc nehovím, takže jsem ji potřebovala. 

Z rešerše jsem věděla, že Glynis je svéráz, žárlí na svého muže a moc se s lidmi nepáře. Pár měl s sebou synka Alexe, kterému jsem přinesla hračku. Když jsem vykoktala anglicky omluvu a s úsměvem jsem se věnovala synkovi, přísná Glynis se usmála taky. Tlumočnice dorazila o čtvrt hodiny později a pro mě bylo úspěchem, že rozhovor neskončil ještě dřív, než začal.

Úsměv má velkou sílu

Úsměv pomáhá překlenout nervozitu a dokáže nervozity zbavit i vašeho respondenta. Pozor ale na to, že nasazený "sýýýýr" po celou dobu rozhovoru může evokovat slabého ducha nebo být dokonce považován za výsměch. Nehledě na vaše koutky, které by to nemusely ustát. Tvařte se mile, ale přirozeně a ne křečovitě.

Nechte respondenta mluvit

Když posloucháte, máte občas chuť dotazovaného přerušit a na něco se zeptat. Nedělejte to. Otázku si poznamenejte a zeptejte se později. Neskákejte do řeči, nezpochybňujte, nehádejte se. Jen v případě, že by se dotazovaný rozhovořil o něčem nepodstatném příliš dlouho, slušně ho přerušte. Na rozpor, který , když skončí. 

Neutrální postoj

Při rozhovoru se chovejte neutrálně. Občas se usmějte, ale neexplodujte nadšením, neskřípejte zuby, nepodléhejte svým emocím. Zůstaňte nad věcí. 

Důležité jsou odpovědi, ne otázky

Až budete rozhovor zpracovávat, nepleťte si poměr stran. Občas se stává, že novináři exhibují svá literární střeva v dlouhosáhlých otázkách, které pak vypadají jako slohová cvičení a někdy svojí délkou předčí odpovědi respondenta. Snažte se při zpracování rozhovoru otázky co nejvíce zestručnit.  

Rozhovor patří k mým oblíbeným novinářským žánrům. Až se do nějakého interview pustíte, přeji vám, abyste v něm také našli zalíbení, dokázali vytvářet rozhovory čtivé a zajímavé, prostřednictvím kterých se budou čtenáři na vaše stránky rádi vracet. 


Několik rozhovorů na ukázku:

Přišel čas zkusit to sama za sebe.

Jedni říkali jste blázni a dalším jsme se zdáli podezřelí.

Pod některé obrazy bych se dnes nepodepsal.


A to je zatím vše. Ať vám to píše!

(Zdroje: Ján Ferjenčík, Magdalena Sodomková)

Nové články na blogu 

Když narazíte na rozhovor, určitě si ho přečtete raději než jiné články. Rozhovor dokáže časopis nebo zpravodaj oživit, přitáhnout publikum a když je správně vedený, zvýší i důvěryhodnost a profesionalitu redakce.

Vzkaz

08.01.2023

a kouskem vanilkového lusku.