Vytvořit rozhovor na blog není věda

04.03.2021

ROZHOVOR VAŠE STRÁNKY OŽIVÍ

Když narazíte na rozhovor (interview), určitě si ho přečtete raději než jiný článek. A zkoušeli jste už sami vytvořit rozhovor pro svůj blog nebo web? Třeba s osobností z oboru, kterému se věnujete? S některým z vašich klientů? Myslím, že kladných odpovědí moc nebude. A je to škoda. Rozhovor totiž dokáže stránky zajímavě oživit a když je správně vedený, může zvýšit důvěryhodnost a profesionalitu blogu. Zvažte proto jeho zařazení do redakčního plánu pravidelně. 

Rozhovor patří mezi novinářské žánry a má své zákonitosti. Nebudu vás ale unavovat několikastránkovou esejí, kterou unavuju zájemce na svých workshopech. 😊 Připravila jsem pro tento účel jednoduchý postup. Usnadní vám cestu k tomu, abyste tvorbu rozhovoru zvládli a byli schopní napsat zajímavé, čtivé interview.

TŘI DRUHY ROZHOVORŮ

Pro vnímání různých odstínů interview vám popíšu tři druhy a přiblížím, co je cílem každého z nich. Nejedná se o vyloženě novinářské typy rozhovorů. Vytvořila jsem takové, které odpovídají situacím, s nimiž se mohou setkat blogeři a všichni, kteří píšou svůj web.

1) PŘÁTELSKÝ ROZHOVOR

Ten vás asi bude bavit nejvíc. Můžete ho vytvořit s klientem, ale také se spolupracovníkem, s prodejcem nebo se zajímavou osobností mimo obor, ale se vztahem k němu. Cílem přátelského rozhovoru je pobavit, zaujmout, a současně nenásilně zprostředkovat čtenáři informace o produktu (službách) a podpořit vlastní brand (značku). Můžete se zaměřit pouze na klienta a defilovat jeho osobnost v rozhovoru jako vzorek lidí, kteří se s vašimi výrobky už sžili a oblíbili si je.

Přátelský rozhovor se hodí také pro odlehčení obsahu blogu. Třeba na Velikonoce nebo na Silvestra. Můžete vytvořit humorné interview se svým partnerem, se spolupracovníky, s přáteli. Jenom si musíte ohlídat hranice etiky a vkusu. A když už své čtenáře pobavíte, nezapomeňte jim na konci rozhovoru odkazem připomenout, kde je váš e-shop, další články v blogu nebo nabídka služeb. Což ostatně platí u každého rozhovoru a článku.

2) MARKETINGOVÝ ROZHOVOR

Zde je hlavním cílem přinést informace o produktu a posílit povědomí o jeho přínosech. Tento typ je vhodný ve chvíli, kdy chcete představit nový výrobek. Pokud se vám podaří sehnat odborníka, který dokáže relevantně vysvětlit a podpořit přínos nového produktu, pak je to ideální stav. Když například přicházíte na trh s novým typem brýlí, uděláte rozhovor s optikem, který výrobek zhodnotí, vyzdvihne jeho klady a pohovoří i o estetické a zdravotní stránce nošení brýlí. Na oplátku mu můžete pod rozhovorem zveřejnit reklamu.

V marketingovém interview se můžete společně s některým z kolegů zaměřit také na dotazy, které se často opakují v diskusích ve vaší skupině, nebo pod články. Jeho prostřednictvím snáze objasníte to, co bývá meritem neustálých dohadů a vypíchnete problémy, které je daný výrobek schopen řešit.

3. DŮKAZOVÝ ROZHOVOR

Někdy se dostanete do situace, kdy musíte obhájit svůj postoj, služby, výrobky, zkrátka, to, co děláte. Konkurence bývá neúprosná a jakmile se vám začne dařit, obvykle se stane, že někomu polezete na nervy. Také existují lidé, kteří jsou na světě nejspíš jen proto, aby všechny a všechno kritizovali. Zkrátka, může se stát, že někdo začne útočit na vaše produkty, značku a bude je špinit. V takovém případě požádejte o rozhovor uznávaného odborníka, s jehož pomocí, prostřednictvím rozhovoru, uvedete pomluvy a následné dohady na pravou míru. Neděste se toho, že byste měli oslovit někoho významného. Jednak můžete v takovém případě rozhovor vytvořit korespondenční formou - emailem, a pak, odborníci občas uvítají, když se mohou prezentovat mimo zaběhnutá média.

FÁZE ROZHOVORU

Vytvořit rozhovor vypadá celkem jednoduše. Prostě zapnete mikrofon a hodíte s někým řeč. Jenomže...

Rozhovor chce přípravu jako nevěsta, která se chystá na svatbu. Pamatuju si, když jsem začínala, jak jsem přípravu podceňovala. Život frčel, byla to divoká léta krátce po revoluci a mně se nechtělo sedět do noci za psacím stolem. Jednou se mi ale laxní přístup hořce nevyplatil. Dělala jsem rozhovor s naší velmi známou zpěvačkou a spletla si město, ve kterém se narodila. Byl konec. Dotyčná mě velmi příkře vykázala z šatny se slovy, jak si dovoluji přijít na rozhovor nepřipravená. Měla pravdu. A já od té doby nedala bez přípravy ani ránu. Dnes za tu lekci dotyčné děkuji. Myslím, že rozhovory dělám dobře i díky téhle zkušenosti s ní.

Pojďte se tedy podívat na důležité fáze rozhovoru a mějte přitom na paměti, že podcenit některou z nich se vám může vymstít stejně, jako tehdy mně.

1.) REŠERŠE

Rešerše je něco jako detektivní práce. Jde o vyhledání informací na internetu, v knihovně, od relevantních a důvěryhodných zdrojů, z dostupných a prověřených pramenů. Vyhledáváte informace o osobě, se kterou povedete rozhovor, a také o oblastech, o kterých se budete bavit. Když máte kupříkladu blog o bydlení a chcete čtenářům představit zajímavého bytového designera, pak si o něm musíte nejprve vyhledat informace. Stejně tak o bytovém designu, novodobých trendech a podobně. Až budete mít informace po kupě, můžete se směle vrhnout na druhou fázi.

2.) STRATEGIE A PŘÍPRAVA OTÁZEK

Na základě rešerše vytvoříte strategii rozhovoru. To znamená, že přesně definujete jeho záměr. (Chci představit letošní trendy bytových doplňků.) Záměru by pak měly odpovídat i otázky, které si připravíte na základě získaných informací. Otázky si sepište tak, abyste rozhovor vedli od lehčího (obecnějšího) k odbornějšímu tématu. Kupříkladu otázka, kde jste se narodil a jaký vztah k místu máte, (pokud bude vůbec nutná), určitě nepatří na konec rozhovoru, ale někam na začátek. Na druhou stranu, při rozhovoru brzy zjistíte, že připravené otázky jsou sice skvělým vodítkem, ale v průběhu interview se vám logicky nabídnou další, které vyplynou z odpovědí respondenta.

3.) PŘÍPRAVA NA  ROZHOVOR

Otázky máte připravené a je čas dohodnout podmínky a průběh rozhovoru. Jak dlouho dotyčného zdržíte, kde se sejdete, zda u toho bude někdo další, ujasníte si, oč v rozhovoru půjde, co bude jeho cílem. Nezapomeňte také poprosit o doplňující materiály, jako jsou fotografie, tabulky, různá ocenění a podobně.

Velkou spornou v rozhovoru bývá autorizace. To znamená, když respondent trvá na tom, že si rozhovor nejdříve přečte. Je to nešvar z dob, kdy se články musely předkládat okresnímu tajemníkovi, který rozhodoval o tom, co půjde do tisku a co do koše. Autorizace se už nedělají. Přesto, pokud nejste profesionál a nemáte zázemí některé z redakcí, na autorizaci pro svůj vlastní klid raději přistupte. A je důležité uvědomit si, že když napíšete něco, co váš respondent nikdy neřekl, můžete mít velký problém.

Pro mě, z novinářského hlediska, znamená autorizace většinou cestu ke zničení rozhovoru. Když materiál zpracuju, dodám mu čtivost, náboj, emoce a dynamiku, vezme respondent červenou propisku a vyškrtá polovinu textu. Sám sebe v rozhovoru upatlá do glorifikované podoby. Vznikne patvar, který je bez vůně, bez emocí a bez otisku živého rozhovoru. Zamlžené zrcadlo, v němž se zhlíží jen on sám. Někteří dokonce autorizují i můj úvod. Tedy část, která je autorskou záležitostí. Už se mi stalo, že ho dotyčný celý vyškrtl, protože mu nerozuměl. V takovém případě, i když tím mařím hodiny své práce, rozhovor zahodím a nevydám.

Nemusíte mít ale obavy. Jsem přesvědčená, že mimo novinářské prostředí a politická hřiště vám podobné taškařice s respondenty nehrozí.

4.) REALIZACE ROZHOVORU

Před tím, než odjedete na smluvenou schůzku, proveďte důkladnou kontrolu. Zjistěte, zda máte v pořádku diktafon, nabitý telefon a fotoaparát. Do tašky si nezapomeňte hodit blok, vizitky, propisovačku, nebo raději dvě, abyste si mohli poznamenat myšlenky, které vás v průběhu rozhovoru napadnou. Samozřejmě nesmíte zapomenout na připravené a vytištěné otázky.

Před samotným rozhovorem vysvětlíte respondentovi svůj záměr a požádáte ho, zda si pro své účely můžete rozhovor nahrávat. (Nejde jen o zdvořilost, ale nutnost vzhledem k současným zákonům.) Než zapnete diktafon a položíte první otázku, doporučuji atmosféru odlehčit krátkým, nezávazným povídáním.

V průběhu rozhovoru se soustřeďte na to, co vám respondent říká. Přemýšlejte nad jeho odpověďmi. Velkou chybou, kterou můžete udělat, je soustředit se pouze na otázku, která bude následovat. Často se totiž stane, že odpověď respondenta v sobě nese poznámku pod čarou, klíčovou informaci a nahraje na další otázku. A když nebudete soustředěně naslouchat, mohli byste ji propásnout, což by byla pro rozhovor škoda.

5.) ZPRACOVÁNÍ ROZHOVORU

Zpracování rozhovoru je nejdelší fází. Nahrávku nejprve přepište. Se syrovým přepisem pak začněte pracovat. Často zjistíte, že pro udržení dynamiky a logické návaznosti je nutné pořadí otázek přeházet. To se dělá běžně. Rozhovoru to neublíží. Rozhodně by vás nemělo pořadí otázek svazovat. Je ale nutné brát při těchto úpravách v potaz kontext celého obsahu.

Stěžejní částí práce s rozhovorem je úprava odpovědí respondenta. Je potřeba s nimi velmi dobře a zároveň obezřetně pracovat. Musíte je stylisticky učesat, zkrátit, upravit tak, aby čtení rozhovoru bylo plynulé, aby mělo spád a šmrnc. Při úpravách myslete na čtenáře svého blogu. Pohrajte si s rozhovorem tak, aby nabídl čtenářský zážitek a současně splnil svůj cíl. Pozor ale na to, že nikdy nesmíte měnit význam a smysl odpovědí respondenta.

6.) TITULEK, PEREX

Dalším krokem je vytvoření titulku, případně podtitulku a krátkého perexu, což je úvod k rozhovoru. Někdo píše titulek a perex jako první, ještě před stylizací rozhovoru. Já volím cestu zpracování otázek, odpovědí a titulek s perexem nechávám na konec. Proč? Prací na rozhovoru proniknu hlouběji do jeho atmosféry. Najdu zajímavé myšlenky, které pak mohu použít v perexu. Titulek a úvod rozhodují o tom, zda se čtenář do rozhovoru začte. Pokud jsou o ničem, čtenář rozhovor ani neotevře. Proto berte titulek a perex jako důležité magnety, které mají přitáhnout pozornost a nepodceňujte je.

Myslete také na to, že v perexu není dobré vystřílet všechny náboje. Pokud sdělíte všechno podstatné v úvodu, proč by měl čtenář číst dál? Pište perex tak, aby bylo zřejmé, o čem v rozhovoru půjde a aby byl srozumitelný, ale nevyžvanil všechno. Myslete zároveň na to, že má lákat k otevření rozhovoru. Snažte se, aby byl poutavý, napínavý, měl by vyvolat emoce a čtenářovu zvědavost. Zkrátka můžete v něm ventilovat svoji tvůrčí literární kreativitu. Délka perexu by neměla přesáhnout 300 znaků i s mezerami.

7.) FOTOGRAFIE

O fotografii k rozhovoru připravuji samostatný článek. Takže jen stručně. Nevytvářejte k interview snímek typu fota na občanský průkaz. Vytvořte co nejvíc živých snímků v průběhu rozhovoru, nebo přestávky. Případně, což je optimální, se domluvte na focení v prostředí, ve kterém se respondent pohybuje jako ryba ve vodě. Nic není hroznějšího než mrtvá fotografie k živému žurnalistickému žánru, jakým rozhovor je.

DŮLEŽITÉ RADY

První dojem

Mějte na paměti, že první dojem otevírá dveře k důvěře respondenta. Kdysi jsem dělala rozhovor s hereckou a partnerskou dvojicí Michael Brandon a Glynis Barber, kteří jsou známí ze seriálu Dempsey a Makepeaceová. Přišla jsem na domluvenou schůzku v hotelu a tlumočnice nikde. Angličtině nehovím, takže jsem ji potřebovala. Z rešerše jsem věděla, že Glynis je svéráz, trochu žárlí na svého muže a moc se s lidmi nepáře. Pár měl s sebou synka Alexe, kterému jsme přinesla hračku. Když jsem vykoktala omluvu, usmála jsem se a prohodila něco milého na adresu synka. V ten okamžik se Glynis usmála taky. Tlumočnice dorazila o čtvrt hodiny později a pro mě bylo velkým úspěchem, že rozhovor neskončil ještě dřív, než začal. Že jsem situaci zvládla.

Úsměv má velkou sílu

Úsměv pomáhá překlenout nervozitu a dokáže případné nervozity zbavit i vašeho respondenta. Pozor ale na to, že nasazený "sýýýýr" po celou dobu rozhovoru může evokovat slabého ducha nebo drzost. Nehledě na vaše koutky, které by to nemusely ustát.

Nechte respondenta mluvit

Když vnímáte odpovědi, máte občas chuť dotazovaného přerušit a zeptat se na něco, co zaznělo. Nepřerušujte ho. Otázku si poznamenejte a zeptejte se později. Respondent má v rozhovoru hlavní roli. Neskákejte mu do řeči, nezpochybňujte, nehádejte se s ním. Na rozpor, který zazněl, se zeptejte později. Taktně a s nadhledem, jinak si dotyčného můžete znepřátelit ještě dřív, než rozhovor skončí.

Neutrální postoj

Při rozhovoru se chovejte neutrálně. Občas se usmějte, ale neexplodujte nadšením, neskřípejte zuby, nenaznačujte své emoce. Zůstaňte nad věcí. Nedělejte ze sebe šaška, ani nevyvolávejte zbytečné napětí.

Důležité jsou odpovědi, ne otázky

Až budete rozhovor zpracovávat, nepleťte si poměr stran. Občas se totiž stává, že novináři exhibují svá literární střeva v otázkách, které pak vypadají jako slohová cvičení a někdy svojí délkou předčí odpovědi respondenta. Snažte se při zpracování rozhovoru své otázky co nejvíce zestručnit. Tak, aby dávaly smysl a bylo zřejmé, na co se ptáte. Tady je pro inspiraci jeden z mých loňských rozhovorů.

Jak už jsem napsala v úvodu, rozhovor patří k mým nejoblíbenějším novinářským žánrům. Až se do nějakého interview pustíte, přeji vám, abyste v něm našli zalíbení i vy. Abyste dokázali vytvářet čtivé rozhovory, kvůli kterým se budou čtenáři na vaše stránky rádi vracet. Ať vám to dobře píše!

Zdroje: Ján Ferjenčík, Magdalena Sodomková

Nejnovější články na mém blogu

 

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.

Ve stínu kocoura pana Trnky, nad ostružinami, které prosí o střih z milosti, naproti schránce, která vytunelovala vzpomínky a teď v ní hraje vítr Vadí - nevadí, v dohledu faraóna, kterého tu zapomněla historie, na šutru, který bych do kapsy nenarvala, jsem potkala kočku.

Špatná rozhodnutí jsou součástí života. Děláme je občas všichni. Někdy jsme tak zahlcení úkoly a povinnostmi, že se zapomínáme ptát, proč to nebo ono vlastně děláme. Když si tuhle otázku jednou položíme, uděláme první krok k hledání smyslu osobního i profesního života.