Neděle s rybáři bez patosu i legrace

14.10.2019

Včera měli tepličtí rybáři perfect day. Na břehu mstišovského rybníka ČSM si užili skvělé poledne, zahráli si na dobře placené modelky a vůbec, jeli na pohodu, jak to umí jenom chlapi, když jim do toho ženský nekecaj...

Jenomže na rozdíl od ženskejch mají chlapi jednu těžkou vadu. Bývají ješitní jak kostelní věž.

Byla jsem na reportáži, kde se rybářské stráži předávaly stejnokroje. Aby chlapi, co to dělají ve svém volnu za dobrý pocit i s prémiemi, dostali alespoň důstojné oblečení.  V klubovně byla menší oslava a pak následoval dvoukilometrový výšlap kolem rybníku ČSM na ideální místo pro fotografování. Vybral ho profesionální fotograf, který prý fotil i poprsí Borhyový, což už je co říct. (Nebojte, šípkovou omáčku jsme nevařili.) Na tom pečlivě vybraném místě, ke kterému jsme se plahočili čtrt hodiny, mimochodem nebylo nic extra. Břeh, voda a slunce jak v Las Vegas, který malovalo do snímků tvrdý kontury...

Nicméně, pan fotograf si rybáře vypolohoval pěkně do řady, aby nikdo moc nevyčníval a já mezitím udělala pár momentek. Před samotným profesionálním utuhnutím v lajně jsem raději vzala roha. 

Druhý den telefon: "Mám pro vás ty profesionální fotografie." Děkuji, ale mám své, odpovídám. "A jakou fotku tam chcete dát? Jestli Josefa, pak musím říct, že on zrovna pro to nic moc neudělal, to jsme byli my, já a jednatel. Ne, že byste musela psát zrovna o mně, ale rozumíme si...."

Jasně, že jsem rozuměla. Moc dobře jsem rozuměla. Tak, že jsem neměla chuť napsat ani titulek. Vybrala jsem natruc fotku neutrální, kde nebyl ani Josef, ani jednatel, ani předseda, ani žádný jiný potentát. Momentky kluků, kteří si vzájemně dolaďovali mundúry před tím, než se napresovali do úhledného špalíru. Napsala jsem jen krátkou zprávu, odeslala a zavřela celou záležitost do Vyřízených. 

Na reportáž jsem se z vysoka vysmála. Páč na reportáž musím mít chuť. Kdybych měla psát reportáže o každém aktivním ješitovi, kam bych za chvíli s takovou přišla.  :-)