Pískovna a Sahara za ušima

07.10.2018

Vzali jsme Azinu na malý výlet. Oba sice práce až nad hlavu, ale zkažte zrzce radost. Na to nemáme ani jeden koule (prepáč moj).

Azule stála u dveří už od půl dvanáctý. Věděla dobře, že se bude něco dít. Mlela šavličkou ze strany na stranu a těšila se jako štěně, ačkoli nevěděla na co.
Po dlouhý době jsme s ní zajeli do pískovny. Chelsea to tady milovala. Ridžbekové se totiž můžou z písku radostí i pomátnout. Aza měla taky imrvere hubu od ucha k uchu. Lítala jak šílená, válela se, vyskakovala, ryla v písku čumákem, se zaujetím sledovala, jak zvedá písečný prach.
Naštěstí se nepomátla... 

A my s Frankem jsme domů s sebou přitáhli v botách trochu africkýho písku. Snad nějaká těžká nostalgie, nebo co... 😉