Bývalé jesle se změní na Živý dům

21.10.2020

V přívalu negativních zpráv taky něco pozitivního. Salesiáni už mají vizualizaci Živého domu! Tedy to, jak bude vypadat po rekonstrukci. Autorem je teplický architekt Jan Hanzlík, kterému je třeba zvolat třikrát sláva!

Nenavrhl nic extravagantního. Nic, co by nezapadalo do okolního rázu. Nic, co by pranýřovalo pohledy okázalostí, která bývá k ničemu. Naopak. Zastoupené jsou čisté linie, respekt původní architektonické podoby, cílení na funkčnost a variabilitu využití interiéru i exteriéru.

Současná podoba objektu bývalých jeslí v Hlávkově ulici
Současná podoba objektu bývalých jeslí v Hlávkově ulici

Kdo není v obraze, pak vězte, že se jedná o objekt bývalých jeslí v Hlávkově ulici v Trnovanech. No, kousek pod školkou. Ano, ten dům, který spíše vybízel k natáčení Erbenovsky laděných hororů. Léta neobydlená budova, kde vás na zahradě občas pozdravilo pár hafanů a jinak tu světlo v oknech roky nikdo nerozsvítil. Objekt, který mířil vstříc svému osudu, jako spousta jemu podobných.

Bývalé jesle ale měly nakonec štěstí. Salesiáni se jich ujali. Pokřtili je na Živý dům a pustili se do práce. Mezi námi, klobouk před nimi dolů. Nebude to žádná procházka růžovým sadem. Šlo se od základů a rekonstrukce spolyká několik desítek miliónů korun. A nikdo nikdy neví, co přijde...

Jenomže, jak tyhle lidi znám, tak se po zahryznutí jen tak lehce nepustí. Tak jim držme palce! A ještě lépe uděláte, když je podpoříte. Info najdete na jejich stránkách. 

Nové články na mém blogu

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.

Ve stínu kocoura pana Trnky, nad ostružinami, které prosí o střih z milosti, naproti schránce, která vytunelovala vzpomínky a teď v ní hraje vítr Vadí - nevadí, v dohledu faraóna, kterého tu zapomněla historie, na šutru, který bych do kapsy nenarvala, jsem potkala kočku.

Špatná rozhodnutí jsou součástí života. Děláme je občas všichni. Někdy jsme tak zahlcení úkoly a povinnostmi, že se zapomínáme ptát, proč to nebo ono vlastně děláme. Když si tuhle otázku jednou položíme, uděláme první krok k hledání smyslu osobního i profesního života.

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.