Sbohem, holčičko...

24.09.2019

Před rokem Chelsea a včera odešla Aza...

Ráno jsem pro ní ještě nechala malý kousek od snídaně. Byl to takový náš rituál.
Teď si začnu zvykat na to, že mě nikdo nepotáhne ven, protože - juchú!!! - padají tam bowlingové koule.
Na to, že nebudu vstávat uprostřed noci, abych přikryla zrzavej zadek.
Na to, že mě po každém návratu domů nebude nikdo vítat tak, jako kdyby mě dvacet let neviděl.
Začnu si zvykat, že už se po cinknutí příboru nepřiřítí zrzavá střela.
Že se u mě jako blesk neobjeví smutný psí oči, jen něčím zašustím.
Začnu si zvykat na byt i oblečení bez chlupů.
Na špajz bez psích dobrůtek.
Na kabelky bez drobků a igeliťáků.
Na obývák bez pelíšku a klacků donesených zvenčí.
Na botník bez obojku a vodítka.
Na gauč bez piškotů zahrabaných pečlivě pod dekou...

Začnu si zvykat na suchopárnej a prázdnej svět...

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.