Sbohem, holčičko...

24.09.2019

Před rokem Chelsea a včera odešla Aza...

Ráno jsem pro ní ještě nechala malý kousek od snídaně. Byl to takový náš rituál.
Teď si začnu zvykat na to, že mě nikdo nepotáhne ven, protože - juchú!!! - padají tam bowlingové koule.
Na to, že nebudu vstávat uprostřed noci, abych přikryla zrzavej zadek.
Na to, že mě po každém návratu domů nebude nikdo vítat tak, jako kdyby mě dvacet let neviděl.
Začnu si zvykat, že už se po cinknutí příboru nepřiřítí zrzavá střela.
Že se u mě jako blesk neobjeví smutný psí oči, jen něčím zašustím.
Začnu si zvykat na byt i oblečení bez chlupů.
Na špajz bez psích dobrůtek.
Na kabelky bez drobků a igeliťáků.
Na obývák bez pelíšku a klacků donesených zvenčí.
Na botník bez obojku a vodítka.
Na gauč bez piškotů zahrabaných pečlivě pod dekou...

Začnu si zvykat na suchopárnej a prázdnej svět...

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...