Silentium

11.12.2018

Natruc tvým modrým rtům,
ulehám
na lavici v kostele.
Oči stepují po zákristii
a rozbitým oknem dovnitř sněží.
Tomu na kříži se z nás klíží oči.

Víra je někde na tahu
a Bůh ví,
kdy se přikodrcá zpátky.

Sleduju rytmus tvých ramen.
Tepeš ve vlnách,
jak obilí před sečením.
Vlasy ti přimrzají k tváři
a pot se tříští o moji kůži.
Madona nad námi,
celá prokřehlá,
zvedá ukazovák a tiše pláče.
Přání vykoupená za šesták,
zaprášená nezájmem,
zplaňují do iluzí.

Rajtuju
pěšcem na šachovnici,
před poslední ztečí.
Zhluboka dýcháš
a nevíš,
co s dámou.
Nespěchej,
šeptám ti,
už nemáš kam.

Hradby byly dobyty
a tvůj král krvácí.