Psaní blogu může být skvělý přivýdělek i podnikání na plný plyn, pokud vás baví psát. Blogování si ale nepleťte s ventilováním svých pocitů, které ze sebe potřebujete setřást. Skuteční blogeři jsou profíci, co perfektně rozumí některému z oborů a mohou prostřednictvím blogu poskytovat hodnotné rady a informace. Například o vaření, o životosprávě, o...

Včera jsem se protáhla kolem Perly v Řetenicích. Nostalgie na krovkách, rozstřílená na cimpr campr. Na druhou i na tu první.

Kdybyste nevěděli, jak má vypadat dobrý copy text na sociálních sítích, pak nějak jako ten text dole. (Na chyby nekoukejte, ani nebrblejte, že to je zbytečně ukecaný.) Jde nejspíš o spontánní akci po krátkém protření víček. Podstatný je ten nápad. A ten je boží!

Chcete mě zabít???!!! Tohle na mě vyskočilo na Facebooku hned po ránu a je to teda silný kafe. Kdybych neměla nehty ohryzaný hrůzou, nejspíš bych je do něčeho nebo někoho zaťala. Vždyť to bolí už na první pohled...

Causerie. Můj oblíbený novinářský i literární žánr. Vlísal se mi do přízně, protože není časově náročný a jde střihnout od boku. Nemusím nad ním trávit hodiny. Ve výtvarném světě by causerie byla lehkou perokresbou, která vyjadřuje momentální pocit. Nic trvalého a nic zásadního. Žádný těžký olej hlubokého významu.

Některé sochy mě děsí. Jejich odraz zůstává viset někde na sítnici a v noci vystupují ze tmy. Když je člověk nejvíc zranitelný. Připomínají temné pohádky bez šťastných konců, které probouzely děti do tichých výkřiků a mámy pořezaly slzami.