Se škvory na věčné časy...

22.04.2020

No, tohohle brouka s nevzhledným zadečkem vážně nemusím. Ještě z dob, kdy jsme jezdili na tábory pod stany a půlku večera jsme vyklepávali ze spacáků a z hadrů škvory. Hledali jsme s baterkou v ruce v záhybech stanu, kde jsou schovaní, aby nám večer ve spánku nevlezli do ucha a nepropíchli buben. (Nevím, kdo kdy takovou pitomost rozšířil, ale ujala se.)

Na zahradě je toleruju, páč jsem už povyrostla a taky je mi jasný, že jsou užitečný. Přesto mívám obstojnou hypertenzi, když po měsíci nadzvednu nějaký květináč a pod ním se to hemží stovkami škvorů. Ó můj Bóže - Ježíši Kriste - Panenko skákavá....

Tyhle domečky se mi líbí. Asi je pro ty nevzhleďáky u svých ovocných stromů udělám a požádám své osobní designéry, vnuky Honzuldu a Tomuleho, aby mi píchli. Pak je zavěsím tak, abych pod nimi nemusela udělat jediný krok a ti nájemníci uvnitř neměli žádnou šanci na mě zákeřně skočit a zakousnout se mi do bubnu. Brrrrrr...