To kdybych já byla slavný fotograf
Dnes mi jeden pan FOTOGRAF, ve chvíli, kdy položil do náruče dalšího dítěte v zahradním centru macatou dýni, aby pořídil sto devadesátou osmou fotografii, řekl, že by se styděl fotit pro noviny mobilem. Cvakla spoušť jeho drahého fotoaparátu a na stoh slámy se posadila další oběť. I ona třímala v klíně stejnou macatou tykev a tvářila se všelijak. Jak byste se taky s dýní v náručí chtěli tvářit, že jo...
Tak to já, kdybych byla slavná jako tenhle FOTOGRAF, tak bych se asi ze všeho nejvíc styděla za ty dýňový kýče bez nápadu a s kompozicí horší, než když se šimpanz v rámci výzkumu naučí mačkat spoušť.
Jo a tahle fotka?
Je taky z dneška, z kostela v Mrzlicích, kde byla moc fajná akce. Jasně, že jsem jí vyfotila mobilem a ještě jí zmenšila. Takže na dýňový etudy pana FOTOGRAFA to ani v nejmenším nemá.
Přesto ale.
Nestydím se za ní.

Mohlo by vás zajímat...
Hrabošení
Eva Hrubá, Nymburk, divadlo jednoho herce
Instinkty
Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.
Po Kanapi se stýskalo
Denní centrum Kanape v Teplicích je už znovu otevřené...
Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.
S lupínkama je mi nejlíp
Nehodnotí, nepřehrávají, nepoužívají masky a jsou nádherně bezprostřední.