Sloupek a jeho rozpustilé ztřeštěnosti

13.04.2021

Sloupek jako novinářský žánr

Nedávno jsem propírala glosu, kterou nazýváme lehkonohou sestrou komentáře. Když se budeme bavit o sloupku, pak ho můžeme klidně pojmenovat lehkonohým bráchou fejetonu. Když bychom měli oba vedle sebe, bude fejeton vizáží i myšlením působit jako starší, rozumnější bratr, který tíhne k usedlejšímu stylu. Zatímco sloupek je rozpustilý, trochu ztřeštěný, bere věci s humorem, ironií a necukne při tom okem.

Sloupek je novinářský žánr, který se dotýká lehčích, aktuálních témat na základě prožitku, vjemu, nebo pozorování. Činí tak s nadhledem, ironií, snahou pobavit a zevšeobecnit. Situace komentuje s vtipem a nadsázkou. Graficky je zalamovaný do jednoho novinového sloupce, proto sloupek. Ovšem ne všechno, co je jednosloupcové, se může sloupkem nazývat.

Historie sloupku

Sloupek se poprvé objevil v Lidových novinách začátkem 20. století. Tehdejší šéfredaktor Arnošt Heinrich chtěl noviny oživit a dát větší šmrnc jejich celkovému výrazu. Do té doby zpestřovaly zpravodajství LN zejména fejetony, a ne ledajaké. Jejich autory byli například Karel Poláček, bratři Čapkové, nebo Eduard Bass.

Jenomže fejeton, který na rozdíl od sloupku zpracovává témata více nadčasová, potřebuje také prostor, což znamená více sloupců. A šéfredaktor Heinrich chtěl titulku oživit něčím lehkým, svižným, a to i po grafické stránce. Proto prý první sloupek vznikl na jeho objednávku u bratří Čapků. Jiné prameny zase uvádějí, že jako první přišel se sloupkem Karel Poláček, který do redakce přinesl krátký, vtipný příspěvek, který nikdo neuměl zařadit. Tak ho šoupli do sloupku na první straně a sloupek byl na světě. Dohady o původu nemění nic na tom, že si čtenáři tenhle krátký a vtipný žánr brzy zamilovali.

Sloupek nebo kurzíva

Sloupek dostal jméno podle novinového formátu. Někdy se mu ale také říká jednoduše kurzíva a to z důvodu používaného typu písma. Na rozdíl od fejetonu se nevrtá v hutných, nadčasových tématech a nesluší mu ani témata vážná, nebo dokonce tragická. Žánrově sloupek inklinuje k beletrii a jeho cílem není informovat, ale pobavit.

Sloupek se stal čtenářsky oblíbeným, a dokonce upozadil do té doby vyhledávané fejetony. Sloupky na první straně Lidovek přitahovaly, bavily, a také prodávaly noviny. Nenáročná témata v nich zpracovávali autoři lehkou formou s prvky bezprostřednosti, hovorového stylu, kořenili je vtipem a ironií. Sloupek v Lidových novinách nahradil postupně  i do té doby vkládaný úvodník. 

A co řekli o sloupku tehdejší fejetonoví matadoři?

Karel Čapek

"Sloupek je cosi kratšího než fejeton a delšího než glosa. Něco, co není dost dlouhé, aby to bylo nudné, ani dost nudné, aby to slulo článek. Zkrátka sloupek je sloupek."

Karel Poláček: 

"Sloupek má býti poněkud jízlivý, a pokud poměry dovolují, vtipný. Jest tedy s důrazem odmítnouti ony náhražky sloupkové, v nichž se autoři snaží dodati ležatým písmem svým výtvorům zdání dobré a zaručené jakosti a nastavovati nedostatek humoru jakousi neurčitou lyrikou."

Básník a vědec Miroslav Holub: 

"Sloupek budiž dobré mysli. Nesluší se rozvádět na 43 řádkách stavy rmutně emocionální, neboť rmutné emoce mají sklon rozlévati se bezbřeze..."

Zahraniční sloupkaři

Mezi známé zahraniční sloupkaře patří například Američané William P. Gottlieb, Nat Hentoff nebo můj velký oblíbenec Dave Barry. Známý je také španělský sloupkař Francisco Umbral nebo Maďar Béla Szenes. 

A nakonec, pro představu, jeden můj sloupek najdete tady.


Zdroje: Helena Korecká, Michal Oblouk, Aneta Trnová, Wikipedie

Nejnovější články na mém blogu

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.

"Velmi brzy zapomínáme na věci, o kterých jsme si mysleli, že je nezapomeneme nikdy. Zapomínáme na lásky i zrady, zapomínáme, co jsme šeptali a co jsme křičeli, zapomínáme, kým jsme byli.Proto je dobré, zůstaneme-li v kontaktu sami se sebou, a na to zápisníky jsou. Když chceme tohle spojení udržet funkční, musíme se spolehnout jen sami na sebe: váš...

Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani...

Dnešek je zasvěcený Světovému dni duševního vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na všechny skvělé ženy a muže, kteří i přes bariéry konvencí, odtrhování si od úst, ukrajování spánku a vytváření neklidu v soukromí nacházeli způsoby, jak nevděčnému lidstvu usnadnit věci všední i ty méně obvyklé.