Smrt motýla

Nehtem po plechu
až to v hlavě řízne.
Balet motýla v pavoučí síti
sleduju bez hlesu.

Zase prší.
Zpocené šestispřežení
u špinavých garáží
do všech otvorů těla.

(Co bys ještě chtěla?
- Osedlat žirafu -
nebo slézt katedrálu?)

Laskavost rvu do futrálu
a uvnitř se zatahuje.
Kus po kusu černám.

Nehtem sjíždím celá vrata.
Motýl nad zámkem dodýchal
a pavouk s ním škube,
v rytmu skřípavýho tanga.

Pod nehtem krev,
z očí kape tma

a uvnitř rozestláno.

Ještě jeden okruh

v nejhlubší serpentýně těla

ještě poslední vzdech

a přijde ráno.