Měkneme...

26.04.2020

Už dávno se s bráchou neřežeme jak koně. Kde jsou ty časy, kdy jsme po sobě metali těžkýma popelníkama z litého skla, kterými naše romantická matka dekorovala byt. Pryč je doba honiček a nehod, kdy jednou v rozbité výplni dveří uvízl i mámin nos. To když se vydala po okruhu za námi s vařečkou na vyváření prádla a chyběl jí ten fortel uhnout před dveřmi včas.
Za tyhle fotky s parůžky by mi to brácha dřív osolil. Dnes jen nadzvedne obočí, jak to dělával táta a někde uvnitř nad těma mýma kravinama mávne rukou...
Škoda.
Někdy mám chuť mrsknout po něm znovu popelníkem a proběhnout prosklenými dveřmi u zimní zahrady...  

Mohlo by vás zajímat...

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.