Stav duše, než se rozletí

30.07.2020

Dnes si připadám vláčná a po zuby ozbrojená proti lidské zvědavosti, která člověka rozpitvá tak dokonale, že se patolog, co vás dostane na stůl, nasere a zařve: Tohle sešívat nebudu!
Dnes mi mohou lidé pohlédnout klidně do očí, protože nemám sílu myslet, natož přemýšlet o tom, jestli to dělají se zlým úmyslem.
Zkrátím to.
Dnes mě hned tak něco nedojme, nenaštve, nepřivede k šílenství ani k extrémní apatii.
Dnes jsem přesvědčená, že je na světě krásně a lidé jsou lidští.
Co myslíte, dá se pocit nějak sterilizovat, aby nezplesnivěl?

🙃🙃🙃🙃🙃🙃🙃😎💃💃💃💃🧚🧚🧚‍♂️🧚‍♂️