Stěhování, vyklízení, hrabošení

17.11.2019

Hraboším a nacházím relíkvie.

Tohle je hodně stará fotka. Z bytu v Českobratrský, u našich. Z nádherné doby, kdy táta s mámou ještě žili a mně to všechno přišlo samozřejmý a neměnný.
Moc dobře si na tenhle moment vzpomínám. Hubu tu mám nafouknutou, páč jsem se právě ostře pohádala s mámou. Nikoli poprvé, ani ne naposled. Dnes už s tím nic nenadělám. Za všechno špatný, co jsem jí kdy řekla, se můžu jen omluvit - a doufat, že to tam nahoře uslyší.

Nic není trvalé. Tvrdě jsem si to uvědomila teprve po jejich odchodu. Stokrát se mi pak vracelo, jak jsem je dokázala potrápit. Stokrát jsem měla před očima jejich vrásky a tisíckrát jsem se omlouvala, aby mi odpustili.
Zůstalo po nich prázdno, se kterým se nejde smířit. A taky už nikdy nebudu mít možnost, abych jim řekla, že i přes toho cynického grázla v sobě jsem je oba nesmírně milovala.

Mohlo by vás zajímat...

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Kvě 29

Citáty

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...