Stěhování, vyklízení, hrabošení

17.11.2019

Hraboším a nacházím relíkvie.

Tohle je hodně stará fotka. Z bytu v Českobratrský, u našich. Z nádherné doby, kdy táta s mámou ještě žili a mně to všechno přišlo samozřejmý a neměnný.
Moc dobře si na tenhle moment vzpomínám. Hubu tu mám nafouknutou, páč jsem se právě ostře pohádala s mámou. Nikoli poprvé, ani ne naposled. Dnes už s tím nic nenadělám. Za všechno špatný, co jsem jí kdy řekla, se můžu jen omluvit - a doufat, že to tam nahoře uslyší.

Nic není trvalé. Tvrdě jsem si to uvědomila teprve po jejich odchodu. Stokrát se mi pak vracelo, jak jsem je dokázala potrápit. Stokrát jsem měla před očima jejich vrásky a tisíckrát jsem se omlouvala, aby mi odpustili.
Zůstalo po nich prázdno, se kterým se nejde smířit. A taky už nikdy nebudu mít možnost, abych jim řekla, že i přes toho cynického grázla v sobě jsem je oba nesmírně milovala.

Mohlo by vás zajímat...

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Led 02

Rok 2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...