Štěkot ve tmě

12.09.2021

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.

A štěkot, který nikomu nevadil.

V hustě obydlené čtvrti, kde se nosí povýšenost a drahé značky aut.

Našla jsem dvůr. Ve tmě tmoucí nebylo nic vidět, jen slyšet štěkot malého psa.

Možná se vyčůral na tépich za padesát táců.

Třeba se zakousl do kabelky od Louise Vuittona.

Nebo se zkrátka choval nezpůsobně. 

Tak ho šoupli na dvůr.

Jako když někdo do tmavé noci vystrčí malé dítě.

Za trest. 

A štěkot neustával.

A nikomu nevadil.

Nikoho nerušil.

Nikoho nebudil. 

Snad jen kapky, co stékaly po listech.

Louži, ve které se odrážela namodralá okna hlídačů televizí.

Olámané větve, které strhal déšť. 

A mě.