Stezka skřítka Hrobčíka

01.06.2019

Na stezku skřítka Hrobčíka v Hrobčicích jsme se vydali poprvé s tříletým Honzuldou v roce 2018. Okamžitě nás nadchla tak, že už jsme ji prošli dvakrát a chystáme se zase v nejbližší době. Nejenom, že z ní byl vnuk unešený, prakticky nás nepotřeboval a nevěděl samým nadšením, k čemu se dřív rozeběhnout, ale cesta tu poskytuje úžasný zážitek i dospělákům v podobě nádherných výhledů do krajiny.

 Stezka není dlouhá, měří 1,7 kilometru. Zpočátku mírně stoupá a pak se svažuje do nádherného údolí. Začíná u zahrady mateřské školy pod vrchem Horka, vede kolem kostela sv. Havla směrem k obci Mrzlice, částí Hrobčic, nazývané Rafanda a z nejvýše položeného místa, z mýtinky Fantazie, se potom stáčí zpátky do údolí a vrací zpět kolem potoka Syčivka. Kromě úžasných výhledů na České středohoří je odtud vidět i dominantu Bílinska, kopec Bořeň. Celkem tady strávíte cca 1,5 - 2 hodiny, ale klidně i celé dopoledne.

Stezka nabízí dětem řadu atrakcí a pohádkových postaviček. Například Babu Jagu i s její chatrčí na muřích nožkách, skřítky Křemílka s Vochomůrkou, Medvěda s Mášou, dinosaura a spoustu dalších. Z atrakcí u Honzuldy vyhrála obří skluzavka, kterou absolvoval pořád dokola, dokud jsem nezmínila, že je tu i lanovka, abych ho odlákala. Ta byla sice na něj ještě trochu velká, ale společně jsme ji zdolali. Na cestě narazíte i na několik informativních panelů. Ty zmiňují, jaká fauna a flóra se v této lokalitě nachází. Když prďolkovi vyhládlo, vybrali jsme jedno z příjemných odpočinkových míst s posezením, dali sváču a kochali se výhledy.

Část území Hrobčic leží v Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Příroda je tu nádherná, okolí stezky úchvatné a fotografové si odtud mohou odnést skvělé úlovky. Hrobčice mají ve znaku medvěda, což ale neznamená, že byste se měli setkání s huňáčem obávat. Znak je podložený legendou. Ta říká, že tu žil kdysi jeden světec jako poustevník. Jednou našel zraněného medvěda a vytáhl mu z tlapy velký trn. Nakrmil ho a vděčné zvíře mu pak pomáhalo nosit dříví na stavbu obydlí a na oheň.

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.