Stezka skřítka Hrobčíka

01.06.2019

Na stezku skřítka Hrobčíka v Hrobčicích jsme se vydali poprvé s tříletým Honzuldou v roce 2018. Okamžitě nás nadchla tak, že už jsme ji prošli dvakrát a chystáme se zase v nejbližší době. Nejenom, že z ní byl vnuk unešený, prakticky nás nepotřeboval a nevěděl samým nadšením, k čemu se dřív rozeběhnout, ale cesta tu poskytuje úžasný zážitek i dospělákům v podobě nádherných výhledů do krajiny.

 Stezka není dlouhá, měří 1,7 kilometru. Zpočátku mírně stoupá a pak se svažuje do nádherného údolí. Začíná u zahrady mateřské školy pod vrchem Horka, vede kolem kostela sv. Havla směrem k obci Mrzlice, částí Hrobčic, nazývané Rafanda a z nejvýše položeného místa, z mýtinky Fantazie, se potom stáčí zpátky do údolí a vrací zpět kolem potoka Syčivka. Kromě úžasných výhledů na České středohoří je odtud vidět i dominantu Bílinska, kopec Bořeň. Celkem tady strávíte cca 1,5 - 2 hodiny, ale klidně i celé dopoledne.

Stezka nabízí dětem řadu atrakcí a pohádkových postaviček. Například Babu Jagu i s její chatrčí na muřích nožkách, skřítky Křemílka s Vochomůrkou, Medvěda s Mášou, dinosaura a spoustu dalších. Z atrakcí u Honzuldy vyhrála obří skluzavka, kterou absolvoval pořád dokola, dokud jsem nezmínila, že je tu i lanovka, abych ho odlákala. Ta byla sice na něj ještě trochu velká, ale společně jsme ji zdolali. Na cestě narazíte i na několik informativních panelů. Ty zmiňují, jaká fauna a flóra se v této lokalitě nachází. Když prďolkovi vyhládlo, vybrali jsme jedno z příjemných odpočinkových míst s posezením, dali sváču a kochali se výhledy.

Část území Hrobčic leží v Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Příroda je tu nádherná, okolí stezky úchvatné a fotografové si odtud mohou odnést skvělé úlovky. Hrobčice mají ve znaku medvěda, což ale neznamená, že byste se měli setkání s huňáčem obávat. Znak je podložený legendou. Ta říká, že tu žil kdysi jeden světec jako poustevník. Jednou našel zraněného medvěda a vytáhl mu z tlapy velký trn. Nakrmil ho a vděčné zvíře mu pak pomáhalo nosit dříví na stavbu obydlí a na oheň.

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.