Stezka skřítka Hrobčíka

01.06.2019

Na stezku skřítka Hrobčíka v Hrobčicích jsme se vydali poprvé s tříletým Honzuldou v roce 2018. Okamžitě nás nadchla tak, že už jsme ji prošli dvakrát a chystáme se zase v nejbližší době. Nejenom, že z ní byl vnuk unešený, prakticky nás nepotřeboval a nevěděl samým nadšením, k čemu se dřív rozeběhnout, ale cesta tu poskytuje úžasný zážitek i dospělákům v podobě nádherných výhledů do krajiny.

 Stezka není dlouhá, měří 1,7 kilometru. Zpočátku mírně stoupá a pak se svažuje do nádherného údolí. Začíná u zahrady mateřské školy pod vrchem Horka, vede kolem kostela sv. Havla směrem k obci Mrzlice, částí Hrobčic, nazývané Rafanda a z nejvýše položeného místa, z mýtinky Fantazie, se potom stáčí zpátky do údolí a vrací zpět kolem potoka Syčivka. Kromě úžasných výhledů na České středohoří je odtud vidět i dominantu Bílinska, kopec Bořeň. Celkem tady strávíte cca 1,5 - 2 hodiny, ale klidně i celé dopoledne.

Stezka nabízí dětem řadu atrakcí a pohádkových postaviček. Například Babu Jagu i s její chatrčí na muřích nožkách, skřítky Křemílka s Vochomůrkou, Medvěda s Mášou, dinosaura a spoustu dalších. Z atrakcí u Honzuldy vyhrála obří skluzavka, kterou absolvoval pořád dokola, dokud jsem nezmínila, že je tu i lanovka, abych ho odlákala. Ta byla sice na něj ještě trochu velká, ale společně jsme ji zdolali. Na cestě narazíte i na několik informativních panelů. Ty zmiňují, jaká fauna a flóra se v této lokalitě nachází. Když prďolkovi vyhládlo, vybrali jsme jedno z příjemných odpočinkových míst s posezením, dali sváču a kochali se výhledy.

Část území Hrobčic leží v Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Příroda je tu nádherná, okolí stezky úchvatné a fotografové si odtud mohou odnést skvělé úlovky. Hrobčice mají ve znaku medvěda, což ale neznamená, že byste se měli setkání s huňáčem obávat. Znak je podložený legendou. Ta říká, že tu žil kdysi jeden světec jako poustevník. Jednou našel zraněného medvěda a vytáhl mu z tlapy velký trn. Nakrmil ho a vděčné zvíře mu pak pomáhalo nosit dříví na stavbu obydlí a na oheň.

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.