Vánoce dvě hodiny za vsí

24.12.2018

Zavřela za sebou dveře a vydala se mrazivým večerem k lavičce. Ztěžka stoupala do stráně. Našlapovala ve vysokém sněhu a každý pohyb jí bolel. U staré višně se na chvíli zastavila. Pohladila popraskané větve a zatřásla jimi, aby z nich opadal těžký sníh.

Stromek zasadil František, když přišel na svět jejich syn. Potom dvě jablůňky po narození každé z dcer. "Třeba tuhle zimu ještě přežijeme," dotkla se lehce stromu a šátek uvázala pevněji pod krkem. Otočila se do údolí, kde visela šňůra světel z vesnice. Bydlela na samotě a první dům byl od ní dvě hodiny cesty. Ticho obklíčilo zahradu i les. Pokračovala dál. Byl slyšet jen její dech a praskající sníh pod nohama.

Nahoře se opřela o lavičku. Přituhlo a prsty měla zkřehlé. Vylovila ze zástěry sirky. Několikrát škrtla, než se jí podařilo zapálit svíčku. Vsunula jí do lampy a postavila k malému pomníčku. Vyrobil jí ho truhlář ze vsi, na místě, kde František rád sedával.

"Tak vidíš, šesté Vánoce bez tebe. A ani letos děti s vnoučaty nepřijedou." Sebrala chryzantémy od Dušiček. Košťátkem ometla sníh ze stříšky a na zem položila věneček z lískového proutí ozdobený šiškami a větévkami šípků. "Neměj strach, mají se dobře," dodala tiše. Chvíli zamyšleně pozorovala plamínek, který se odrážel v krystalcích sněhu a tančil ve stínu lavičky. Pohladila fotografii v rámečku, zkontrolovala, zda jsou dvířka lampy pořádně zavřená a sestupovala zpátky.

Před domem se jí do cesty připletla kočka. "Kdes byla, Tulačko? Je ti zima, viď?" Vešly do tepla. Oprášila sníh ze šátku a sirky položila na římsu okna. Rybí polévka provoněla celou kuchyň. Přiložila do kamen a nalila porci sobě i kočce. Tulačka vylízala misku, obešla místnost a schoulila se do křesla. "Navštívila jsem Františka", řekla stařenka. Z poličky sundala staré album. Posadila se vedle kočky a lehounce přejížděla prsty po vybledlých fotografiích. "Vidíš, to jsme se brali, dole ve vsi. František byl velký fešák. A taky pěkný bručoun, vždyť víš," usmála se pro sebe. Kočka zastříhala ušima, zavrtala se víc do křesla a přivřela oči...

Za oknem těžklo ticho. Tmu v zahradě prořezávalo světlo od lavičky ve stráni. Ve vzdálené vesnici už lidé rozbalili svoje dárky a chystali se do kostela na půlnoční. 

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.