Štramberk: Vyhoď ty dvě krávy oknem

02.09.2020

Štramberk je kouzelné městečko, jako nadýchaná krajka kolem kopce na kterém stojí stejnojmenný hrad. Ten despekt k turistům, který možná zkraje pocítíte, je jen zdánlivý. Ve skutečnosti jsou Štramberáci milí a otevření lidé. Na druhý dojem totiž zjistíte, že když se ptáte na cestu jednoho, přijdou dva další, aby poradili. Nebo to, že vám paní ze stánku pod hradem, strčí na talířek každému dvě čokoládové sušenky. "To máte k tomu kafíčku," a šibalsky zamrká.

______________________________________

Dnes jsou výlety legrace. Zvolíte cíl, vložíte do aplikace a ta vás naviguje. Jednoduchý jako facka. Jenom my s Méďou dokážeme z každé cesty udělat drama.

On má zapnutou německou navigaci. Já českou. Ty dvě se určo neznají a průser je, že každá má před sebou nejspíš docela jiný glóbus. Zatímco německá chrčí svý "Rrrrechts abbiegen" (odbočit doprava), česká namítne, abychom jeli ještě 400 metrů a pak zahnuli vlevo. Logicky pak dochází k situacím jaké jsme si při výletu do Štramberka užili.

Projeli jsme městečkem čtyřikrát tam a pětkrát zpátky, protože nás ty dvě nedokázaly dovést k jeskyni Šipka. Kromě toho, že se výrazně oteplilo, houstla i atmosféra v autě." 

Jetzt links abbiegen!" (Zahněte vlevo!), zavelí rezolutně Němka. Rádi bychom uposlechli, ale vlevo se tyčí k nebi krpál vysypaný kamením, který by těžko vyjel tank.

- Ta kráva německá se zase někde sjela. Ulevím si.

"Pokračujte ještě tři sta metrů a pak zahněte doleva" - ozve se smířlivě Češka. Poslechneme ji. Hlavně, že nemusíme do krpálu. Vjíždíme na odbočku vlevo, projedeme kolem rodinných domků, které bych už mohla malovat zpaměti a po deseti minutách se ocitáme na místě, ze kterého jsme vyjeli... 

"Pokračujete dvě stě metrů a pak zahněte prudce vpravo a potom zahněte vpravo." Pokračuje klidným hlasem Češka a vůbec jí nepřijde divný, že máme udělat kolečko uprostřed návsi. 

Die ist bishoffen, wie Schweine. (Ta je ožralá jak prase.) Uleví si Méďa na adresu Češky.

Do hry vstupuje Němka. Na rozdíl od Češky nás nenutí dělat kolečko uprostřed návsi. 

"Fahren sie jetzt 800 Meter gerade und dann links abbiegen." (Jeďte rovně 800 metrů a pak zahněte vlevo.) Medvěd se na mě podívá a škodolibě se usměje. Ztlumím Češku a nechávám krrrrákat Němku.

Po podivném kolečku a neméně podivném propletenci serpentýn se ocitáme vedle krpálu, vysypaného kamením, který by nevyjel ani tank.

"Jetzt links abbiegen!" trvá na svém Němka.

Méďa vypne motor. 

Vypne i navigaci a podává mi svůj mobil.

- Stáhni prosím okno a vyhoď ty krávy ven...

Neposlechla jsem. No bóže. Hrad jsme viděli. A že jsme nenašli jeskyni Šipka? Neva. Stejně to určitě bude jen pár šutrů, naskládaných na sebe, jak pronesl Méďa trucovitě. Nichts besonderes. (Nic zvláštního.) A tak jsme otočili auto, abychom naposledy projeli celým Štramberkem a zamířili do Valmezu, kam už trefíme i bez navigace.

P.S. Na fotografiích je Štramberk a stejnojmenný hrad. Ten jsme našli. Ten jo.

Navštivte o dovolené Rožnovsko

Pro 9 osob, 3 pokoje

Pro 5 osob, 2 ložnice

Pro 6 osob, 3 ložnice

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.