Kdyby byl svět plnej koček

Kdyby byl svět plnej koček, které by tu a tam doma chovaly nějakou ženskou nebo chlapa, co já vím, pro srst, rodokmen, nebo jen z prdele, neměla bych ty svý problémy.

Kdyby byl svět plnej koček, jednoduše bych vypadla z domu, kdykoliv bych měla potřebu cítit se volně. Maximálně bych při setkání mňoukla. Tak, nezávazně, jako v tom smyslu, je fajn, že tě vidím, ale, kurva, uhni.

Kdyby byl svět plnej koček, možná bych v sobě našla špetku něhy, která by rozvibrovala (i moje) pocity. Dotyčný by blaženě předl a neřval, že mě kvůli blbýmu článku protáhne soudy.

Kdyby byl svět plný koček, asi bych neřešila, že se pořád toulám mimo stád a smeček, že nikam a nikomu nepatřím, že nesnáším blízkost, doteky nebo olepený důvěrnosti.

Kdyby byl svět plnej koček, seděla bych s nimi na nějaký hodně vysoký střeše, klátila nohama a měla přehled o všem, co se dole děje. Poslouchala bych čistokrevný blues, myslela si svý a nevyvozovala žádný závěry.

Kdyby byl svět plnej koček, možná bych se naučila zatahovat drápy.