Sváťa už je za oponou

17.01.2020

Dozvěděla jsem se, že 15. ledna odešel Sváťa Vašut.

Na pořád. Tam, odkud se lidi už nevracejí.
Ani se nerozloučil.
Třeba nestihl...

JE TO...

Jako když vám mráz dýchne na záda při milování.
Jako když otevřete oči, rozhlédnete se a nikde nic.
Jen prázdno.
A tikot hodin.
A možná ještě odněkud ten smích...
Uměl se smát, každé blbině.

A taky se sám v sobě užíral divným smutkem.
Proto ten jeho smích zněl často hořce...
Odevzdal ze sebe bez výhrad, co v něm bylo.
Pro divadlo.
Pro divadlo.
Pro divadlo.
Pro život....
Pro ten závan prachu a husinu, která vám vyskáče na pažích, když se rozhrne opona.
Pro pocit, že to může být pokaždé ještě o fous lepší.

Budeš mi Sváťo moc chybět. 

A divadlu taky.

Tak nahoře už jen bez chyby a zlom vaz!

_______________________________________ 

V květnu loňského roku jsem byla u Sváti na jeho trafačce. Spáchali jsme spolu tenhle rozhovor 

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.