Tančit jako déšť

18.08.2018

Tenhle úryvek je z reportáže, kterou jsem napsala o vesnickém plese v roce 2011, když jsem boxovala za Jihočeské týdeníky. Mám ráda tu fotku, i když je mázlá.

______________

Tančit jako déšť.... Nebo spíš jako zelňačka, postrkována dušeným vepřovým. Svůj k svému se na plesech nenosí. A tančit je někdy o ústa. To když se třeba zaplete Milena s Jaroslavem a nedej Bůh se z toho stane propletenec. Nejenom, že Milena schytá pár facek od pána domu, ale ráno s ní v krámě nepromluví ani ta cinknutá váha. Přešlapy chlapů bokem se na vsích nějak (z principu) neřeší. 

Základním šutrem každého plesu je výzdoba. Čím kýčovitější, tím mocněji atakuje prosté vesnické duše. Na sražených stolech přetékají klobásy, zdechliny divočáků, nakyslé dorty, zavařené rozemleté flaksy, ztuhlé slepice, klobouk z půdy, bonboniéra koupená ve slevě... 

Tombola. Od koho? V té veselici a spoustě chlastu už všichni po hodině zapomenou, čí je to vlastně ples....

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.