Tančit jako déšť

18.08.2018

Tenhle úryvek je z reportáže, kterou jsem napsala o vesnickém plese v roce 2011, když jsem boxovala za Jihočeské týdeníky. Mám ráda tu fotku, i když se mi mázla.

______________

Tančit jako déšť.... Nebo spíš jako zelňačka, postrkována dušeným vepřovým. Svůj k svému se na plesech nenosí. A tančit je někdy o ústa. To když se třeba zaplete Milena s Jaroslavem a nedej Bůh se z toho stane propletenec. Nejenom, že Milena schytá pár facek od pána domu, ale ráno s ní v krámě nepromluví ani ta cinknutá váha. Přešlapy chlapů bokem se na vsích nějak (z principu) neřeší. 

Základním šutrem každého plesu je výzdoba. Čím kýčovitější, tím mocněji atakuje prosté vesnické duše. Na sražených stolech přetékají klobásy, zdechliny divočáků, nakyslé dorty, zavařené rozemleté flaksy, ztuhlé slepice, klobouk z půdy, bonboniéra koupená ve slevě... Tombola. Od koho? V té veselici a spoustě chlastu už všichni po hodině zapomenou, čí je to vlastně ples....