Tanec a zase tanec...

22.06.2019

Znáte řeč, kterou se dorozumíte i v nejzastrčenějším koutu Země a nemusíte přitom umět jazyk místních? Řeč, kterou dokážete vyjádřit všechny své pocity a potřeby?
Jasně, je to umění.
Obrazy, sochy, kresby, zpěv, hudba, tanec... Neuvěřitelně široká zásoba pojmů, neomezený počet významově zabarvených variant.

Včera se v Beuronské kapli v Teplicích konala vernisáž výstavy Zdeněk Petřík: The Dancing Master. Atmosféra propojení architektonického skvostu a úžasných výtvarných děl umělce, který se koncem minulého roku odebral tvořit do nebeského plenéru, byla neuvěřitelně silná.
O vernisáži i výstavě si přečtete, až to vstřebám. Byla to taková nálož zážitků, že se s tím musím srovnat.
A vy, zatím, pro přivonění k té úžasné atmosféře, mrkněte na část performance tanečnice a choreografky Natálie Vackové.

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.