Puzzle z dovolené - Telč

07.07.2020

Víte, že někteří cizinci přijíždějí do Čech hlavně kvůli Telči? Obdivovat město s bohatou historií, ale především s unikátním architektonickým centrem. Jenom projít střed města celý, bez švindlování, tak, abyste si skutečně všechno prohlédli, dali si oběd a tu a tam zmrzlinu s epesním výhledem přes celé náměstí, vám zabere bratru tři hodiny.

Telč je činaná holka. Vždyť ji určitě znáte. Hodně se o ní mluví a je taky proč. Jen škoda, že se i tady tu a tam objeví vady na kráse. Ale to je jako všude. I tady narazíte na lidi, kteří vám dokáží zkazit posbírané dojmy. Třeba totálně špinavý příbor, který číšník bez mrknutí oka položí na stůl ve čtyřhvězdičkovém hotelu, obsluha terasy, která vás neobsluhuje, ale činí okázalé dobrodiní, rozmach laciných vietnamských stánků v krásných podloubích na úkor ručně vyráběných suvenýrů a další... 

Nicméně, věřte mi, že ty úžasné dojmy z prohlídky města nakonec převáží a na to špatné později zapomenete. A mimochodem, připravte se, že už po hodině vás bude bolet za krkem, protože je tu vážně na co koukat. 

Jak říkám, Telč je činaná holka. Jen se jí nesmíte dívat moc pod sukýnky... 😉🍹😎 

Vysočina je pro zážitky a relax ideální

Pro 4 osoby, 2 ložnice

Pro 5 osob, 2 ložnice

Pro 14 osob, 6 ložnic

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.