Teplice se loučily s Kuberou

03.02.2020

Dnes se Teplice loučily s Jaroslavem Kuberou...

V redakci Směru a později v Teplickém deníku jsme dlouholetému primátorovi říkávali Jaroušek.

Vzpomínám si na naše první setkání. Bylo to na teplické radnici někdy kolem roku 1995. "Kouříš?", vyštěkl na mě místo pozdravu. "Tak ty jsi ta Svobodová..." (Tehdy jsem byla.) Připálil mi a zazubil se. Měl připomínky k článku, který jsem napsala. Kouřili jsme, povídali si a probrali, kvůli čemu jsem přišla. "Příště to nebudeme řešit po telefonu a rovnou se zastav. Dáme cigáro a třeba ode mě dostaneš i kafe."

Moc mě neobměkčil, ale získal můj velký respekt a obdiv. Působil totiž v té upocené politické džungli jako svěží závan vzduchu. (A to i přes mraky cigaret, co vykouřil.)

Poznala jsem stovky lokálních politiků. Včetně těch zemitějších z jihu Čech, kde jsem několik let působila. Se žádným ale nebylo možné hrát tak otevřenou hru, jako s Kuberou. Většina se děsila všeho, co by se mohlo v tisku objevit, co by se mohlo dostat ven z úřadu. ("Vy jste neřekla, že o tom napíšete..."). Pánové na radnicích na mě posílali hordy tiskových mluvčích, než aby se pochlapili, mluvili na rovinu a stáli si za svým názorem.

Jaroušek Kubera bude v té upocené politické džungli, kde tak nádherně vyčníval, citelně chybět.

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!