Teplice se loučily s Kuberou

03.02.2020

Dnes se Teplice loučily s Jaroslavem Kuberou...

V redakci Směru a později v Teplickém deníku jsme dlouholetému primátorovi říkávali Jaroušek.

Vzpomínám si na naše první setkání. Bylo to na teplické radnici někdy kolem roku 1995. "Kouříš?", vyštěkl na mě místo pozdravu. "Tak ty jsi ta Svobodová..." (Tehdy jsem byla.) Připálil mi a zazubil se. Měl připomínky k článku, který jsem napsala. Kouřili jsme, povídali si a probrali, kvůli čemu jsem přišla. "Příště to nebudeme řešit po telefonu a rovnou se zastav. Dáme cigáro a třeba ode mě dostaneš i kafe."

Moc mě neobměkčil, ale získal můj velký respekt a obdiv. Působil totiž v té upocené politické džungli jako svěží závan vzduchu. (A to i přes mraky cigaret, co vykouřil.)

Poznala jsem stovky lokálních politiků. Včetně těch zemitějších z jihu Čech, kde jsem několik let působila. Se žádným ale nebylo možné hrát tak otevřenou hru, jako s Kuberou. Většina se děsila všeho, co by se mohlo v tisku objevit, co by se mohlo dostat ven z úřadu. ("Vy jste neřekla, že o tom napíšete..."). Pánové na radnicích na mě posílali hordy tiskových mluvčích, než aby se pochlapili, mluvili na rovinu a stáli si za svým názorem.

Jaroušek Kubera bude v té upocené politické džungli, kde tak nádherně vyčníval, citelně chybět.

Mohlo by vás zajímat...

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.

"Velmi brzy zapomínáme na věci, o kterých jsme si mysleli, že je nezapomeneme nikdy. Zapomínáme na lásky i zrady, zapomínáme, co jsme šeptali a co jsme křičeli, zapomínáme, kým jsme byli.Proto je dobré, zůstaneme-li v kontaktu sami se sebou, a na to zápisníky jsou. Když chceme tohle spojení udržet funkční, musíme se spolehnout jen sami na sebe: váš...

Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani...

Dnešek je zasvěcený Světovému dni duševního vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na všechny skvělé ženy a muže, kteří i přes bariéry konvencí, odtrhování si od úst, ukrajování spánku a vytváření neklidu v soukromí nacházeli způsoby, jak nevděčnému lidstvu usnadnit věci všední i ty méně obvyklé.