Teplice se loučily s Kuberou

03.02.2020

Dnes se Teplice loučily s Jaroslavem Kuberou...

V redakci Směru a později v Teplickém deníku jsme dlouholetému primátorovi říkávali Jaroušek.

Vzpomínám si na naše první setkání. Bylo to na teplické radnici někdy kolem roku 1995. "Kouříš?", vyštěkl na mě místo pozdravu. "Tak ty jsi ta Svobodová..." (Tehdy jsem byla.) Připálil mi a zazubil se. Měl připomínky k článku, který jsem napsala. Kouřili jsme, povídali si a probrali, kvůli čemu jsem přišla. "Příště to nebudeme řešit po telefonu a rovnou se zastav. Dáme cigáro a třeba ode mě dostaneš i kafe."

Moc mě neobměkčil, ale získal můj velký respekt a obdiv. Působil totiž v té upocené politické džungli jako svěží závan vzduchu. (A to i přes mraky cigaret, co vykouřil.)

Poznala jsem stovky lokálních politiků. Včetně těch zemitějších z jihu Čech, kde jsem několik let působila. Se žádným ale nebylo možné hrát tak otevřenou hru, jako s Kuberou. Většina se děsila všeho, co by se mohlo v tisku objevit, co by se mohlo dostat ven z úřadu. ("Vy jste neřekla, že o tom napíšete..."). Pánové na radnicích na mě posílali hordy tiskových mluvčích, než aby se pochlapili, mluvili na rovinu a stáli si za svým názorem.

Jaroušek Kubera bude v té upocené politické džungli, kde tak nádherně vyčníval, citelně chybět.

Mohlo by vás zajímat...

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Led 02

Rok 2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...