Sněhuláci a koule, jakou svět neviděl
Šanovský park byl dnes plný sněhuláků. Potkala jsem taky tři bezva kluky, kteří uváleli kouli, jakou svět neviděl a hrdě s ní zapózovali. Kopeček od Alžběty statečně odolával náporu sáňkařů. Kolem koně hopsaly malé děti, kterým maminy zapomněly vzít boby. Jako bych se vrátila o desítky let zpátky...
Znovu jsem byla celá obalená sněhem. Na teplácích zmrzlý kuličky ledu, ruce červený jak výluh z řepy a někde z dálky se v pravidelných intervalech ozýval hlas mámy, která nás zoufale (a marně) volala k večeři. Ucítila jsem všechny zásadní vůně svého dětství. Mámina nedělního koláče, bílé kávy a hlavně, vůni kouře, který se každou zimu táhl celým Šanovem, protože se tehdy téměř výhradně topilo uhlím.
Mohlo by vás zajímat...
Hrabošení
Eva Hrubá, Nymburk, divadlo jednoho herce
Instinkty
Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.
Po Kanapi se stýskalo
Denní centrum Kanape v Teplicích je už znovu otevřené...
Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.
S lupínkama je mi nejlíp
Nehodnotí, nepřehrávají, nepoužívají masky a jsou nádherně bezprostřední.