Sněhuláci a koule, jakou svět neviděl

12.01.2021

Šanovský park byl dnes plný sněhuláků. Potkala jsem taky tři bezva kluky, kteří uváleli kouli, jakou svět neviděl a hrdě s ní zapózovali. Kopeček od Alžběty statečně odolával náporu sáňkařů. Kolem koně hopsaly malé děti, kterým maminy zapomněly vzít boby. Jako bych se vrátila o desítky let zpátky... 

Znovu jsem byla celá obalená sněhem. Na teplácích zmrzlý kuličky ledu, ruce červený jak výluh z řepy a někde z dálky se v pravidelných intervalech ozýval hlas mámy, která nás zoufale (a marně) volala k večeři. Ucítila jsem všechny zásadní vůně svého dětství. Mámina nedělního koláče, bílé kávy a hlavně, vůni kouře, který se každou zimu táhl celým Šanovem, protože se tehdy téměř výhradně topilo uhlím. 

Mohlo by vás zajímat...

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.

"Velmi brzy zapomínáme na věci, o kterých jsme si mysleli, že je nezapomeneme nikdy. Zapomínáme na lásky i zrady, zapomínáme, co jsme šeptali a co jsme křičeli, zapomínáme, kým jsme byli.Proto je dobré, zůstaneme-li v kontaktu sami se sebou, a na to zápisníky jsou. Když chceme tohle spojení udržet funkční, musíme se spolehnout jen sami na sebe: váš...

Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani...

Dnešek je zasvěcený Světovému dni duševního vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na všechny skvělé ženy a muže, kteří i přes bariéry konvencí, odtrhování si od úst, ukrajování spánku a vytváření neklidu v soukromí nacházeli způsoby, jak nevděčnému lidstvu usnadnit věci všední i ty méně obvyklé.