Některé sochy mě děsí

08.02.2021

Některé sochy mě děsí. Jejich odraz zůstává viset někde na sítnici a v noci vystupují ze tmy. Když je člověk nejvíc zranitelný. Připomínají temné pohádky bez šťastných konců, které probouzely děti do tichých výkřiků a mámy pořezaly slzami. 

Autorem objektu je Thomas Lerooy. 

Mohlo by vás zajímat

 

Ručně psané blahopřání, poděkování, dopis k významné životní události, se dnes už moc nenosí. Postupem doby jsme vzájemnou komunikaci, včetně zmíněných forem, zautomatizovali. Od časů ručně psaných kartiček, pohlednic a dopisů, kdy reflexe vztahu k příjemci byla často podpořená i zdobným písmem nebo spontánní malůvkou, jsme podobu přání zúžili na...

Psaní blogu může být skvělý přivýdělek i podnikání na plný plyn, pokud vás baví psát. Blogování si ale nepleťte s ventilováním svých pocitů, které ze sebe potřebujete setřást. Skuteční blogeři jsou profíci, co perfektně rozumí některému z oborů a mohou prostřednictvím blogu poskytovat hodnotné rady a informace. Například o vaření, o životosprávě, o...

Včera jsem se protáhla kolem Perly v Řetenicích. Nostalgie na krovkách, rozstřílená na cimpr campr. Na druhou i na tu první.

Když makám na zakázce, která mě baví, nevnímám čas. Byla bych schopná pracovat 20 hodin denně. A bývám nesnesitelná. Pokud mě někdo vyruší, velmi rychle se dostávám do stavu nepříčetnosti.

Kdybyste nevěděli, jak má vypadat dobrý copy text na sociálních sítích, pak nějak jako ten text dole. (Na chyby nekoukejte, ani nebrblejte, že to je zbytečně ukecaný.) Jde nejspíš o spontánní akci po krátkém protření víček. Podstatný je ten nápad. A ten je boží!