Tomáš z děcáku dokončil vysokou školu v USA

20.05.2020

Tomáš Dandáš dokončil úspěšně studia na vysoké škole Luther College v USA. Na tom by nebylo nic překvapivého, kdyby nešlo o mladého muže, který od tří let vyrůstal v Dětském domově v Tuchlově. Jak sám před několika lety řekl, "Do dětského domova jsem přišel ve třech letech s batůžkem a skoro po dvaceti letech odjížděl s kufrem na letiště, směr vysoká škola v Americe." 

Tomáš před tím studoval také v Kostarice. Je to houževnatý kluk, který šel od mala za svým snem, i když o něj musel často tvrdě bojovat.
V tuto chvíli všichni báječní lidé z dětského domova, v čele s ředitelem Janem Blažkem, dělají vše pro to, aby Tomáše dostali zpátky domů. Tomáš se o návrat snaží už pár dní, ale v době výrazného omezení cestování to není nic jednoduchého a veškerá jednání jdou přes ambasády. Podle Blažka už je ale vše na dobré cestě a Tomáš by měl v pátek konečně odlétat z Chicaga, přes Amsterodam a přistát v sobotu v Praze.

Moc gratuluji, smekám a držím palce, aby se brzy vrátil mezi ty, které má rád. Sdílená radost s těmi nejbližšími, i když to nejsou praví rodiče, je radost dvojnásobná.

A ještě jedna Tomášova myšlenka:
"Přišel jsem na to, že snaha se cení a nikdy nevíš, v co se promění a jak se ti vrátí...."    

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.