Škrtátko, rozzuřený vysavač, bageliťák... Trabant je těžká závislost

04.06.2022

Sobota na Celostátním setkání majitelů a příznivců vozidel, vyrobených bývalým koncernem IFA v tehdejší DDR.

Na bílinské Kyselce tři dny bublaly dvojtakty. Trabanty, Warburgy, Barkasy... Nejvíc mě berou detaily.

Drobnůstky. Dnešek jsem si užila s bohovsky skvělými lidmi. Ostatně, trabanty řídí snad jen pohodáři.

Bylo to jako...... když pro mě teta zavěsila síť mezi stromy na zahradě a řekla, jak se budeš houpat, budou na tebe ty třešně padat. Jen se nepřecpi. A neslopej na to vodu z pumpy...

Tak nějak mi dnes bylo. Pohodově, bez křeče. Hezčejc než jindy.


Článek, který vyšel na E-teplicko.cz:

V Bílině se sjeli majitelé a fandové trabantů a dalších vozů, vyrobených bývalou německou automobilkou IFA.


U jednoho trabantu nikdy neskončíte. Je to těžká závislost


Bílina - V bílinském Autokempu Kyselka bylo po dobu tří dnů slyšet bublání dvojtaktů. Od pátku 3. května do neděle tady byli ubytovaní účastníci Celostátního setkání majitelů a příznivců vozidel, vyrobených bývalým koncernem IFA v Německu. V areálu tak byly zaparkované wartburgy, barkasy, ale především trabanty tehdejší automobilky NDR. Vozů dorazilo do Bíliny několik desítek.

V pátek měli účastníci setkání připravený program s ohledem na skutečnost, že někteří přijeli z velké dálky. Trabant je podle svých majitelů sice best off, ale na dlouhé trasy neposkytuje odpovídající komfort. I přesto by například Petra Lněničková z Podbořan trabant za jinou značku neměnila. Jak ostatně prozradila, se svým manželem se seznámila právě na podobném srazu. V pátek se účastníci setkání nikam nerozjížděli a zůstali na místě. Prohlédli si areál Kyselka, zahráli minigolf a večer zakončili táborákem.

V sobotu byl program o poznání bohatší. Majitele dvoutaktů vyrazili už v ranních hodinách a čekala je prohlídka technického muzea v bývalém dole Julius, návštěva železniční expozice na nádraží v Oseku, návštěva elektrárny Ledvice a tamní vyhlídky. V Ledvicích, na prostorném parkovišti u informačního centra ledvické elektrárny měla veřejnost možnost si historické vozy pořádně prohlédnout a účastníky srazu podrobit výslechu.

My jsme se například od Davida Homoly z Bíliny dozvěděli, že zelený trabant cabrio, který dorazil a vzbudil nebývalou pozornost, je skutečnou raritou. Jedná se o vojenskou verzi, které se přezdívalo "kýblvagen", podle Němců "Trabant Kübel". Má docela jiný podvozek než ostatní trabanty a bylo vyrobeno jen pár kusů. Existuje ovšem i osobní verze, trabant cabrio "plážový".

Sám David Homola dorazil s trabantem, pořízeným v 15 letech za 20 tisíc korun. Jeho starší bílinský kolega, který nám jméno neprozradil, svůj první trabant koupil za 50 tisíc a doma už jich má šest. Jak přiznal, na nic jiného není čas. David Homola s pořízením dalších zatím nepočítá. Současnou prioritou je pro něj dokončit studium medicíny a pak se uvidí. Podle ostatních majitelů trabantů, ale u jediného vozu určitě neskončí. Jde prý o těžkou závislost.

Na dotaz, kolik takový koníček stojí, nám několik účastníků odpovědělo hodně vyhýbavě, nebo jen úsměvem. "Nejspíš, aby se manželky nedozvěděly," komentoval situaci se smíchem Láďa, který dorazil z Litvínova. Podle všech je dávno pryč doba, kdy bylo možné pořídit v Německu trabant za jeden dolar. V dnešní době auto, přezdívané bakeliťák, Hitlerova pomsta, trsátko, rozzuřený vysavač, modrofuk, nebo prdítko tak lacino nikde nekoupíte. Jejich cena, i vzhledem historické hodnotě, rok od roku stoupá.

V neděli 5. června čekal na účastníky poslední den srazu. V dopoledních hodinách se kolona vozidel vydala z bílinské Kyselky směrem k Mostu. Účastníci akce si prohlédli zámek v Jezeří, mostecký Hněvín i přesunutý mostecký kostel. Po obědě se pak dvojtakty, opečovávané svými majiteli možná mnohdy lépe než vlastní manželky, vydali s typickým bubláním na cestu k domovům.

Text + foto: Ilona Kaulfuss

Nejnovější články na  blogu

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!

Report dne

11.11.2022

Přimrzáme ke stereotypůmjako kostky ledu.