Třešňovka a sen zvrhlého hlídače

22.04.2020

Třešňovka.
Chodívala nás tam celá banda. Děcka ze Šanova. Ze žádných asociálních rodin. Přesto jsme sprostě kradli jako straky a bylo nám u zadele, jestli je všechno všech, nebo jak to s tím majetkem v ovocném sadu bez oplocení vlastně je.

Dávali jsme jen bacha na hlídače. Pokaždé se objevil nečekaně za nějakým stromem a hnal nás po sadu s dlouhou holí. Když byl někdo pomalej a vlezl mu do cesty, dlouho se neupejpal. Majznul toho chudáka tím klackem po zádech až se ozvalo křupnutí. Dnes by za to přinejmenším solil tisíce, nebo obýval jedna plus nula někde v lochu.

Jednou nás úplně rozbil, když si ten podrazák pořídil psa. To už fakt bylo i pár třešní o hubu. Každopádně jsme se v tý době všichni zdokonalili v rychlém šplhání po stromech.

Jak začalo období třešní, voněla u nás doma často bublanina. Po spořádaném kilu už nám lezly třešně i ušima a tak jsme něco přinesli domů. Mamce jsme nakukali, že to je od kamarádů. Jak by se totiž dozvěděla, že jsme třešně nakradli, zpřerážela by nám všechny ruce. To s oblibou říkávala, když jí ze špajzu třeba zmizel džem nebo vánoční cukroví. 😎🤫😉