Nedávno mě hodně překvapil tenhle zvláštní styl ztvárnění figurálních motivů. Zejména v kontrastu s křehkou bytostí, do které se stylizuje autorka děl. (Obávám se, že jí tu křehkost nevěřím.)
Hořkokyselé, sarkasmem vyuzené živočišno. Stav, kdy se přestalo tančit, a podlaha se ještě několik týdnů chvěje strachem. Únikové cesty z představ, které zahnízdily a vyvedly monstra - hladová, s věčně rozevřenými zobáky. Svět jako klec, ze které není šance se dostat.
Nechtěla bych podniknout exkurzi do té půvabné hlavinky. Ani bych se nechtěla dozvědět, kudy procházela a co všechno za tím úsměvem a velkýma, hlubokýma očima zavřela.
Stačí komnaty, které už sama mám.
Autorkou obrazů: Անահիտ Հակոբյան
(Snímky jsou z autorčiny stránky na Facebooku.)
Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.
S Hugem na našich večerních, veskrze romantických procházkách sledujeme západ slunce.
Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.
Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...
A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...
Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.