Pod sukněmi uplynulého týdne 22.3.-28.3.

29.03.2021

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Někdy si člověk říká, jestli by nebylo lepší to tady zabalit a vzít kramle. Jako Češka Markéta, která se vdala na Korfu, stará se tam o opuštěné psy, založila útulek, je spokojená a po naší malé zemičce vzdychne možná už jen ze špatného snu.

Banda příslušníků čistokrevného plemene českých bonzáků přitvrzuje. Už začala udávat i děti, které venku běhají za míčem bez roušky. Policajti nelení a vrhají se na ně jako na zlosyny, zatímco v nehlídaných, temných uličkách periférie se to nerušeně hemží zloději a násilníky.

V německém Zittau se před radnicí hromadí dětské páry bot. Naštvaní rodiče je sem přinášejí na protest proti zákazům, které znemožňují dětem chodit do škol a do sportovních oddílů. Snaha se cení. Víme ale, jak si podobné aktivity berou pánové na radnicích k srdci.

Velkou srdcovkou týdne byly kříže za oběti koronaviru, které se objevily nastříkané na dlažbě Staroměstského náměstí. Velmi smutná a citlivá záležitost, zejména pro všechny pozůstalé. Trochu kacířsky mě v téhle souvislosti napadlo, jak výrazně se snížil počet úmrtí na ostatní nemoci. Některé z nich jako bychom vyhladili z povrchu zemského.

Lenka Dusilová, vynikající zpěvačka a skladatelka, shání práci. Prý klidně nějakou brigádu, výpomoc, úklid... To naši komici ve vládě mají z teátru, který denně předvádějí, pořád slušná ryta. A nějaká Dusilka jim určitě vrásky nedělá... 

Předseda Evropské rady Charles Michel vmetl do tváře prezidentovi Vladimíru Putinovi, že vztahy mezi EU a Ruskem citelně ochladly a jsou na historickém dně. Snažila jsem se, ale nijak to se mnou nepohnulo.

Zato se mnou zacloumala smrt královny českého šansonu, Hany Hegerové. Když jsem s ní cca před patnácti lety dělala rozhovor, řekla mi: "Někdy se dostanete do bodu, kdy máte dojem, že už na ničem nezáleží." Na Haně Hegerové ale mnoha lidem záleželo. Doufám, že o tom věděla.

Nejnovější články na mém blogu

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.