Pod sukněmi uplynulého týdne 22.3.-28.3.

29.03.2021

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Někdy si člověk říká, jestli by nebylo lepší to tady zabalit a vzít kramle. Jako Češka Markéta, která se vdala na Korfu, stará se tam o opuštěné psy, založila útulek, je spokojená a po naší malé zemičce vzdychne možná už jen ze špatného snu.

Banda příslušníků čistokrevného plemene českých bonzáků přitvrzuje. Už začala udávat i děti, které venku běhají za míčem bez roušky. Policajti nelení a vrhají se na ně jako na zlosyny, zatímco v nehlídaných, temných uličkách periférie se to nerušeně hemží zloději a násilníky.

V německém Zittau se před radnicí hromadí dětské páry bot. Naštvaní rodiče je sem přinášejí na protest proti zákazům, které znemožňují dětem chodit do škol a do sportovních oddílů. Snaha se cení. Víme ale, jak si podobné aktivity berou pánové na radnicích k srdci.

Velkou srdcovkou týdne byly kříže za oběti koronaviru, které se objevily nastříkané na dlažbě Staroměstského náměstí. Velmi smutná a citlivá záležitost, zejména pro všechny pozůstalé. Trochu kacířsky mě v téhle souvislosti napadlo, jak výrazně se snížil počet úmrtí na ostatní nemoci. Některé z nich jako bychom vyhladili z povrchu zemského.

Lenka Dusilová, vynikající zpěvačka a skladatelka, shání práci. Prý klidně nějakou brigádu, výpomoc, úklid... To naši komici ve vládě mají z teátru, který denně předvádějí, pořád slušná ryta. A nějaká Dusilka jim určitě vrásky nedělá... 

Předseda Evropské rady Charles Michel vmetl do tváře prezidentovi Vladimíru Putinovi, že vztahy mezi EU a Ruskem citelně ochladly a jsou na historickém dně. Snažila jsem se, ale nijak to se mnou nepohnulo.

Zato se mnou zacloumala smrt královny českého šansonu, Hany Hegerové. Když jsem s ní cca před patnácti lety dělala rozhovor, řekla mi: "Někdy se dostanete do bodu, kdy máte dojem, že už na ničem nezáleží." Na Haně Hegerové ale mnoha lidem záleželo. Doufám, že o tom věděla.

Nejnovější články na mém blogu

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.