Puzzle z dovolené - Týnec nad Sázavou

04.07.2020

Cestou na dovolenou jsme měli zásek ve dvouhodinové zácpě z Prahy na Tábor. Neuvěřitelný štrúdl. Posouval se jak hlemýžď, co přišel o všechny zbytky sebevědomí a teď na všechno prdí. Méďa po hodině psychicky nevydržel, stočil volant do první odbočky vpravo a jeli jsme se podívat na Týnec nad Sázavou.
Je to neuvěřitelně klidné městečko. Tak klidné, že se v první chvíli vyděsíte, jestli tady kromě psa nevymřeli všichni. Jediné, co tu občas zaslechnete je zvon malého kostelíka. Dvě sousedky, které jsme potkali na rohu pod hradem, jak někomu propírají prádlo, pak působily jako zjevení.
Mimochodem, ten hrad je velice zajímavý. Malý, ale jejich. Hlídá ho kocour v botách. A i když si kvůli vedru sundal klobouk, působil nesmlouvavě. 

Do věže hradu, jak velí tradice, vedou sakra úzké schody. Od druhého patra navíc schody točité. Tohle stoupání vystačí na polovinu denní dávky adrenalinu. Vylezli jsme ke třetímu poschodí a dál nešli. Oni tam totiž úplně nahoře mají království netopýrů. Ne přeneseně, vážně. Jsou jich tam mraky. A přestože mě lákalo, švihnout do nich blesk a řezat jednu fotku za druhou, jak splašeně poletují, neudělala jsem to. Důvod byl prostý. Už jste si někdy čuchli, jak smrdí kolonie létajících myší? Nedělejte to! 

V tom, co vypadá, jako malý bílý domeček, je poměrně velká, dvouposchoďová galerie, která nabízí úžasné pokoukání. Kromě uměleckých děl a dílek si tu můžete koupit suvenýr, vyrobený ze dřeva nebo keramiky, od místních zručných řemeslníků. V domečku bylo inspirativně a moc dobře.

Kousek pod hradem je restaurace. Ono se to podobá spíš jídelně s terasou. Vezmete tác a sunete se ke kastrolům... Ale vařili dobře. 

Když Týnec projdete, budete mít možná zvláštní pocit, jako já. Nejenom z toho praskavého ticha, ale městečko celé působí hodně zvláštně. A dají se tady nalézat úžasná zákoutí a překvapivé architektonické skvosty. Škoda jen, že jsme na Týnec měli tak málo času. Určitě sem ještě zavítáme.

Dovolená v Posázaví 

Pro 6 osob, 2 pokoje

Pro 7 osob, 3 pokoje

Pro 4 osoby, 1 pokoj

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.