Je bolest, pro kterou nejsou slova

Jsou dny, o kterých víte s jistotou, že neměly přijít.

Chelsinka se ráno nepostavila na nohy.

Odnesly jsme ji v dece do auta a jeli ke zvěrolékařce.

To bude dobrý, holčičko moje. Hladila jsem jí po suché mordě. Dívala se na mě a těžce dýchala.

Nejprve všechny testy. Odebrání krve... 

Láska moje zrzavá, ani sílu zavrčet už neměla.

Selhalo srdíčko.

Po něm ostatní orgány.

To, co zbylo už nebylo k životu. K takovému, jaký by chtěla žít. K takovému, v jakém si jí budeme pamatovat.

Odcházela potichu.

Celou dobu jsem jí držela za tlapku, šeptala, jak moc mi bude chybět a že na ní nikdy nezapomeneme.

Hladila jsem jí, objímala.

Po 13. hodině už mě neslyšela.

Nemám slova pro tak velkou bolest.

Nemám.