Je bolest, pro kterou nejsou slova
Jsou dny, o kterých víte s jistotou, že neměly přijít.
Chelsinka se ráno nepostavila na nohy.
Odnesly jsme ji v dece do auta a jeli ke zvěrolékařce.
To bude dobrý, holčičko moje. Hladila jsem jí po suché mordě. Dívala se na mě a těžce dýchala.
Nejprve všechny testy. Odebrání krve...
Láska moje zrzavá, ani sílu zavrčet už neměla.
Selhalo srdíčko.
Po něm ostatní orgány.
To, co zbylo už nebylo k životu. K takovému, jaký by chtěla žít. K takovému, v jakém si jí budeme pamatovat.
Odcházela potichu.
Celou dobu jsem jí držela za tlapku, šeptala, jak moc mi bude chybět a že na ní nikdy nezapomeneme.
Hladila jsem jí, objímala.
Po 13. hodině už mě neslyšela.
Nemám slova pro tak velkou bolest.
Nemám.