Varnsdorf je smutné město. I když dnes bylo zalité sluncem a navrkočené modrým baldachýnem. Je to město prázdných ulic, zavřených prodejen, zbytečných autobusových zastávek, opuštěných domů, kostelů a komerčních prostor, které nikdo nechce. Město, kde se nemáte koho zeptat na cestu. Město s cukrárnou Dlask, kde nabízejí ty největší větrníky na celém širém světě. Město kačen, plachých pohledů a spanilých věžiček, kde si ručičky hodin hrají z nudy na honěnou a kašlou na nějaký čas. Město, kde přišel na svět můj druhý syn...
P.S. K té kytce. Je jasný, že si MDŽ nedopřávám, protože na bujarých večírcích se soudruhy se nám ten svátek trochu zdeformoval a přejedl. Ale kecala bych, kdybych tvrdila, že mě dnes tahle kytka od brášky nedostala.
Na snímcích Varnsdorf, brácha, neteř Markétka a taky půlka mé hlavy.
Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.
S Hugem na našich večerních, veskrze romantických procházkách sledujeme západ slunce.
Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.
Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...
A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...
Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.