Varnsdorf je smutné město. I když dnes bylo zalité sluncem a navrkočené modrým baldachýnem. Je to město prázdných ulic, zavřených prodejen, zbytečných autobusových zastávek, opuštěných domů, kostelů a komerčních prostor, které nikdo nechce. Město, kde se nemáte koho zeptat na cestu. Město s cukrárnou Dlask, kde nabízejí ty největší větrníky na celém širém světě. Město kačen, plachých pohledů a spanilých věžiček, kde si ručičky hodin hrají z nudy na honěnou a kašlou na nějaký čas. Město, kde přišel na svět můj druhý syn... 

P.S. K té kytce. Je jasný, že si MDŽ nedopřávám, protože na bujarých večírcích se soudruhy se nám ten svátek trochu zdeformoval a přejedl. Ale kecala bych, kdybych tvrdila, že mě dnes tahle kytka od brášky nedostala.

Na snímcích Varnsdorf, brácha, neteř Markétka a taky půlka mé hlavy.