Někdy mi cuká levé obočí

26.08.2021

Místo dvou teď hlídám tři.

Je to legrace. A občas je to na klidnou vypolstrovanou komůrku v nějaké pěkně zrekonstruované léčebně. Zvlášť, když psychická kondice klesá už po první půlhodině neúprosně k nule a já si začnu plést jména. 

Pokojně vyhlížející důchodci na procházce v šanovském parku tak mohou slyšet: "Tome, teda Hugo, vlastně Honzo, nelez na ten strom!" Honzík je samozřejmě mezitím někde vysoko ve větvích. Následuje: "Honzo, teda Tome, kruci, Hugo, k noze!" Z takového povelu by i Maxipes Fík dostal psotník, takže to přemazlené štěně na mě hodí okázale bobek a jde si dál po svých. Než tímhle způsobem vnukovi oznámím, že láhev postavil špatně a vylévá se mu pití, je láhev prázdná. Nemluvě o etudách, kdy na nebohé dítě vyštěknu jako Baskervill: Nesmíš! nebo Pusť!, protože se domnívám, že do krabice se sušenkami leze Hugo.

Jo, miluju je, jasně, že jo. Ale když lupínky odevzdávám matce, bývá tohle jediné, co vím. K autu se pak vydám docela pomaloučku. (Abych si ho nespletla s jiným.) Začne mi jemně cukat levé obočí, pro sichr si opakuju, jak se jmenuju, kde bydlím a u vozu, vědoma si svého pozvolného, ale vítězného návratu k perfektní psychické kondici, zavelím: "Honzo, tedy Tome, kurva, do prdele, Hugo, nedělej blbýho a koukej vlézt do toho auta!!!" 

Nejnovější články na mém blogu

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Rok 2022

02.01.2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

PF 2022

31.12.2021

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...