Všechno nej...

07.02.2019

Když se měla narodit moje vymodlená dcerka, rodinná rada rozhodla, že se nebude jmenovat ani: Tereza, ani Linda, ani Alexandra, jak jsem chtěla já. 

Při každé návštěvě u rodičů to samé: Už máte jméno? Můj exchlap chtěl Adélku, neuspěl. Tak se šel pochlapit do hospody v Dubí u hřiště. Práskl tam do stolu a zařval: Bude to naše, nebo jejich dítě?

Byla to veselá doba. Kromě jména jsme neměli ani páru o tom, jestli to nebude další chlap. O nějakém ultrazvuku leda tak ve snu. Dva grázly, 8 a 10 let, už jsem měla doma. A nebyla to procházka pomerančovým sadem. Vím že jsem se pokaždé před spaním modlila, aby mi ten nahoře poslal holčičku. Další "Svoboďák" už by mohl být na provaz.

Při poslední návštěvě lékařky před cestou do porodnice, na mě sestra zákeřně a bez přípravy vybafla, že potřebuje jména. Pro chlapce a děvče. Byla uspěchaná, nervózní a očividně jí už tlusté a nemotorné maminy lezly na nervy. Veronika! Vypadlo ze mě. Nevím jak. Nevím, kde moje podvědomí tohle jméno během jedné vteřiny vyhrabalo. Ale mám Veroniku. :-)
Všechno nejlepší k svátku, holčičko.