Neplivejte plíce na zem

27.03.2021

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet. 

Medvěd nesnáší akce, které nemá naplánované týden dopředu.

Já nesnáším akce, které se musejí plánovat.

Jo, jo, hledali jsme se, až jsme se našli.

Zaparkovali jsme dole v obci, vlastně, těch pár baráčků rozesetých kolem potoka, patří ještě k Oseku. Když jsem ho táhla do kopce, zhruba ve třetině jsme začali oba vážně uvažovat nad tím, kde opláchneme plíce, pokud je vyplivneme. Atmosféra na kudlu, vztek nás vysiloval a šlapali jsme jenom díky odhodlání nevzdat to dřív, než ten druhý. Takže jsme kopec s vypětím všech plic a sil nakonec dali.

Dotáhla jsem ho k hradu Rýzmburk nad Osekem a on se nahoře dostal do nehranýho rauše. Byl tak překvapený tím prostorem kolem, že nevěděl, kam má koukat dřív. Určitě původně čekal, že ho zase vezmu na nějakou párty na periférii, do hor, kde chcípl i čas, někam mezi vraky aut, kde jde o kejhák v tom lepším případě, mezi bezdomovce nebo duše zahnízděný v lesích...

Tohle by ho nenapadlo. 

O Rýzmburku si můžete přečíst tady.

Nejnovější články na mém blogu

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Led 02

Rok 2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...