Neplivejte plíce na zem

27.03.2021

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet. 

Medvěd nesnáší akce, které nemá naplánované týden dopředu.

Já nesnáším akce, které se musejí plánovat.

Jo, jo, hledali jsme se, až jsme se našli.

Zaparkovali jsme dole v obci, vlastně, těch pár baráčků rozesetých kolem potoka, patří ještě k Oseku. Když jsem ho táhla do kopce, zhruba ve třetině jsme začali oba vážně uvažovat nad tím, kde opláchneme plíce, pokud je vyplivneme. Atmosféra na kudlu, vztek nás vysiloval a šlapali jsme jenom díky odhodlání nevzdat to dřív, než ten druhý. Takže jsme kopec s vypětím všech plic a sil nakonec dali.

Dotáhla jsem ho k hradu Rýzmburk nad Osekem a on se nahoře dostal do nehranýho rauše. Byl tak překvapený tím prostorem kolem, že nevěděl, kam má koukat dřív. Určitě původně čekal, že ho zase vezmu na nějakou párty na periférii, do hor, kde chcípl i čas, někam mezi vraky aut, kde jde o kejhák v tom lepším případě, mezi bezdomovce nebo duše zahnízděný v lesích...

Tohle by ho nenapadlo. 

O Rýzmburku si můžete přečíst tady.

Nejnovější články na mém blogu

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.