Utužení dobré nálady před silvestrovkou nocí
Silvestrovské odpoledne a Opárno.
Nekecám, 17 stupňů plus a slunce svítilo zatraceně nízko. Kochat jsme se tak mohli jen zády k němu. Ještě nikdy jsem v tomhle údolí neviděla tolik lidí. Hlava na hlavě. Batoh na batohu, pes na psu, dítě na tátovi, dokonce i táta na mámě.
Instinktivně jsem se rozhlídla, kde jsou stánky se suvenýry, portrétisti, muzikanti, prodavači času, kasa na vstupenky, chlap s páskou, který dohlíží na rozestupy... Nic. Naštěstí. Gott sei dank.
Davy kolem introvert ve mně ustál. To ta příroda. Byla fajná. Všechno to bylo fajné. Až na Huga. Cestou domů prudil a požadoval odpovědi.
- Proč byli ti divní psí v ohradách?
- Proč měli rohy?
- Proč je máma nenaučila pořádně štěkat?
- A co to je za debilní rasu, když žere seno?
Naštěstí včas usnul a byl od něj klid. Dojeli jsme nabití, dobití a v pohodě.