Stotisíc jarních kilometrů 

04.03.2021

Ušla jsem včera s lupínkama sto tisíc jarních kilometrů. V HrobčicíchStezkou Skřítka Hrobčíka a blízkým okolím Hrobčicka. 

No, možná trochu přeháním. 

Třeba to nebylo celých sto tisíc. 

Jenomže moje nohy, nervy, paty i vlasový kořínky to viděly úplně jinak a jednoznačně dávaly najevo, že dalších sto tisíc už nepůjdu ani náhodou. A jestli udělám ještě krok, tak se na všechno a potažmo i na mě vykašlou. Ty nohy, nervy, paty i vlasový kořínky. 

Prostě jsem neměla svůj den. 

Táhla jsem se jako vypůjčené brnění, které někdo vrací po sto padesáti letech celé zrezivělé.

Mimochodem, cestou zpátky totálně odpadl nejmladší z rodu. Což znamená, že jsem nebyla jediná, kdo ten den nedával. :-)

O Stezce skřítka Hrobčíka si přečtěte více tady.

Nejnovější články na mém blogu

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...