Stotisíc jarních kilometrů 

04.03.2021

Ušla jsem včera s lupínkama sto tisíc jarních kilometrů. V HrobčicíchStezkou Skřítka Hrobčíka a blízkým okolím Hrobčicka. 

No, možná trochu přeháním. 

Třeba to nebylo celých sto tisíc. 

Jenomže moje nohy, nervy, paty i vlasový kořínky to viděly úplně jinak a jednoznačně dávaly najevo, že dalších sto tisíc už nepůjdu ani náhodou. A jestli udělám ještě krok, tak se na všechno a potažmo i na mě vykašlou. Ty nohy, nervy, paty i vlasový kořínky. 

Prostě jsem neměla svůj den. 

Táhla jsem se jako vypůjčené brnění, které někdo vrací po sto padesáti letech celé zrezivělé.

Mimochodem, cestou zpátky totálně odpadl nejmladší z rodu. Což znamená, že jsem nebyla jediná, kdo ten den nedával. :-)

O Stezce skřítka Hrobčíka si přečtěte více tady.

Nejnovější články na mém blogu

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.