Ušla jsem včera s lupínkama sto tisíc jarních kilometrů. V Hrobčicích, Stezkou Skřítka Hrobčíka a blízkým okolím Hrobčicka. 

No, možná trochu přeháním. 

Třeba to nebylo celých sto tisíc. 

Jenomže moje nohy, nervy, paty i vlasový kořínky to viděly úplně jinak a jednoznačně dávaly najevo, že dalších sto tisíc už nepůjdu ani náhodou. A jestli udělám ještě krok, tak se na všechno a potažmo i na mě vykašlou. Ty nohy, nervy, paty i vlasový kořínky. 

Prostě jsem neměla svůj den. 

Táhla jsem se jako vypůjčené brnění, které někdo vrací po sto padesáti letech celé zrezivělé.

Mimochodem, cestou zpátky totálně odpadl nejmladší z rodu. Což znamená, že jsem nebyla jediná, kdo ten den nedával. :-)

O Stezce skřítka Hrobčíka si přečtěte více tady.