Stotisíc jarních kilometrů 

04.03.2021

Ušla jsem včera s lupínkama sto tisíc jarních kilometrů. V HrobčicíchStezkou Skřítka Hrobčíka a blízkým okolím Hrobčicka. 

No, možná trochu přeháním. 

Třeba to nebylo celých sto tisíc. 

Jenomže moje nohy, nervy, paty i vlasový kořínky to viděly úplně jinak a jednoznačně dávaly najevo, že dalších sto tisíc už nepůjdu ani náhodou. A jestli udělám ještě krok, tak se na všechno a potažmo i na mě vykašlou. Ty nohy, nervy, paty i vlasový kořínky. 

Prostě jsem neměla svůj den. 

Táhla jsem se jako vypůjčené brnění, které někdo vrací po sto padesáti letech celé zrezivělé.

Mimochodem, cestou zpátky totálně odpadl nejmladší z rodu. Což znamená, že jsem nebyla jediná, kdo ten den nedával. :-)

O Stezce skřítka Hrobčíka si přečtěte více tady.

Nejnovější články na mém blogu

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.