Když se sedmikrásky zamykají
Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.
- Jsme z cukru?
- Ne.
- Tak vidíš.
Celý ten mokrý svět jsme měli jenom pro sebe. Nikde ani živáčka, (až na tu paní). A les voněl, jako ještě nikdy. Kromě mlhy, kapek polapených v pavučině, mravence, který spěchal někam do sucha, byla ke koukání spousta dalších zajímavých věcí. Úplně jiných, než ty, které bývají vidět běžně, za pěkného počasí. Viděli jste třeba někdy, jak se sedmikráska v dešti zamyká?
- Možná se do ní schoval mravenec, babi.
- Možná...
Výlety v dešti jsou jako pohlazení. Tiché, chlácholivé nekonečným prostorem bez lidí, pocitem, že jste vyhráli nad pohodlím a pro mě jsou i plné vzpomínek na vlastní dětství.

Nejnovější články na mém blogu
Hrabošení
Eva Hrubá, Nymburk, divadlo jednoho herce
Instinkty
Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.
Po Kanapi se stýskalo
Denní centrum Kanape v Teplicích je už znovu otevřené...
Rozsvícená zahrada Marie Šechtlové
Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.
S lupínkama je mi nejlíp
Nehodnotí, nepřehrávají, nepoužívají masky a jsou nádherně bezprostřední.