Obrázky z doby virové

24.07.2020

Když mluví zbraně, mlčí múzy.

A nejde o nadsázku. Tenhle upravený Ciceronův výrok lze totiž směle použít v případě výstavy, která dnes odpoledne začala v Městské knihovně v Bílině. Uvedly jí vedoucí Dana Svobodová, knihovnice Alena Hubáčková a pražská výtvarnice Bára Kepičová. Akce nese pragmatický název: Výstava dětských prací z doby virové.

Leč...

Jestliže si představujete v hlavní roli černou, motivy viru ve stylu roztřepené koule, obrázky lidí vzhlížejících beznadějně do budoucnosti, jste vedle, jak ta jedle. Výstava není primárně o tom, jak děti vnímaly kolotoč kolem koronaviru, i když se tomu bláznění jejich pastelky a štětce občas nevyhnuly. Nepřináší ukázky světa nasáklého smutkem a už vůbec nemá ambice ohromovat nějakým poselstvím.

Pokud jste něco takového očekávali, čelem vzad. Celorepubliková akce, kterou spustila a kočírovala zmíněná Bára Kepičová, vás nakazí úsměvem. 

"Když kolegyně Alena Hubáčková přišla s nápadem výstavu uspořádat, nezaváhala jsem ani minutu." (Dana Svobodová)

"Požádala jsem Báru, jestli by mi mohla naportrétovat děti. Načež mi promptně odpověděla, že děti neportrétuje, že portrétuje jen psy." (Alena Hubáčková)

V době, kdy se zavřely brány školek, škol a mnoha firem, kdy život zůstal beznadějně trčet před oranžovou, děsil se, komu z blízkých naskočí červená a doufal celou svojí silou v zelenou, se Bára rozhodla, že proti strachu pozvedne múzy.

Stránky Ateliéru Kepičová pasovala na virtuální kontaktní prostor pro každého, kdo měl chuť překlenout jalové období pandemie tvořením.

Do výtvarných úkolů, které zadávala, se postupně přihlašovaly děti z celé republiky. Ve finále vytvořily na dva tisíce obrázků.

Leitmotivem všech, když se budete pozorně dívat, je život.

Přesněji, radost ze života.

Radost z docela obyčejných věcí, které potkáme na ulici, v zahradě, na břehu řeky, na poli... A radost bývá nejúčinnější zbraní proti blbé náladě i všem smutkům světa. Tohle my dospělí už přece víme.

Výstavu najdete v prvním patře bílinské knihovny. Můžete jí navštívit do konce srpna a za všechny malé výtvarníky, kteří se snažili přimět svět k úsměvu, vy se přimějte k její návštěvě. 

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.