Obrázky z doby virové

24.07.2020

Když mluví zbraně, mlčí múzy.

A nejde o nadsázku. Tenhle upravený Ciceronův výrok lze totiž směle použít v případě výstavy, která dnes odpoledne začala v Městské knihovně v Bílině. Uvedly jí vedoucí Dana Svobodová, knihovnice Alena Hubáčková a pražská výtvarnice Bára Kepičová. Akce nese pragmatický název: Výstava dětských prací z doby virové.

Leč...

Jestliže si představujete v hlavní roli černou, motivy viru ve stylu roztřepené koule, obrázky lidí vzhlížejících beznadějně do budoucnosti, jste vedle, jak ta jedle. Výstava není primárně o tom, jak děti vnímaly kolotoč kolem koronaviru, i když se tomu bláznění jejich pastelky a štětce občas nevyhnuly. Nepřináší ukázky světa nasáklého smutkem a už vůbec nemá ambice ohromovat nějakým poselstvím.

Pokud jste něco takového očekávali, čelem vzad. Celorepubliková akce, kterou spustila a kočírovala zmíněná Bára Kepičová, vás nakazí úsměvem. 

"Když kolegyně Alena Hubáčková přišla s nápadem výstavu uspořádat, nezaváhala jsem ani minutu." (Dana Svobodová)

"Požádala jsem Báru, jestli by mi mohla naportrétovat děti. Načež mi promptně odpověděla, že děti neportrétuje, že portrétuje jen psy." (Alena Hubáčková)

V době, kdy se zavřely brány školek, škol a mnoha firem, kdy život zůstal beznadějně trčet před oranžovou, děsil se, komu z blízkých naskočí červená a doufal celou svojí silou v zelenou, se Bára rozhodla, že proti strachu pozvedne múzy.

Stránky Ateliéru Kepičová pasovala na virtuální kontaktní prostor pro každého, kdo měl chuť překlenout jalové období pandemie tvořením.

Do výtvarných úkolů, které zadávala, se postupně přihlašovaly děti z celé republiky. Ve finále vytvořily na dva tisíce obrázků.

Leitmotivem všech, když se budete pozorně dívat, je život.

Přesněji, radost ze života.

Radost z docela obyčejných věcí, které potkáme na ulici, v zahradě, na břehu řeky, na poli... A radost bývá nejúčinnější zbraní proti blbé náladě i všem smutkům světa. Tohle my dospělí už přece víme.

Výstavu najdete v prvním patře bílinské knihovny. Můžete jí navštívit do konce srpna a za všechny malé výtvarníky, kteří se snažili přimět svět k úsměvu, vy se přimějte k její návštěvě. 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.