Profesor Chalupa a Deja Vu

13.11.2019

Dva dny za sebou na vernisážích.

První byla k panelové výstavě ke 30. výročí listopadových událostí. Neukočírovaná režijně, děsivá nuda. Škoda času, vážně. Jsem přesvědčená, že pan historik by přispěl na oltář vědy víc, kdyby se raději věnoval uspávání hadů. Neřekl nic, co bychom už dávno nevěděli a navíc to říkal tak nezáživně, že bychom si stejně nic nezapamatovali. 

V jednu chvíli se dostavilo Deja Vu. Hodina dějepisu na teplickém gymplu s profesorem Stanislavem Chalupou. Kdy jsme v teplém náručí třídy poslouchali jeho vyprávění a usínali na lavicích zmožení večírkem z předcházejícího večera. Chalupova vyprávění ale nudná nebyla. To zase ne. Občas se mu podařilo nás probudit. To když si vzpomněl, jak zachraňoval bezbrannou křehkou bytost ze spárů zločince a místo vysílačky použil baterku. Zločinec se domníval, že jde o profesionálního, dobře cvičeného detektiva a dal se raději zbaběle na útěk... 

No a Skleněné Vánoce? Některá zásadní rozhodnutí učiní člověk pod náporem emocí, které se urvou z obveselovacích zvyklostí. Venku jako naschvál nepršelo a já vím, že už se žádné z vernisáží nezúčastním. Dala jsem jim šancí víc než dost. :-)