Dva dny pro Honzuldu

25.08.2019

V neděli 25. srpna byl dopolední program jasný. Přes něj žádný Zetor nejel. Nebyla jiná možnost. Nevzít Honzuldu do Dubí na výstavu historických automobilů by znamenalo způsobit v jeho vývoji nenapravitelné škody. Chovala jsem se proto zodpovědně. (A těšila se možná víc než on.)

V pondělí 26. srpna jsem Honzuldu šlohla mámě a jeli jsme do Wildeparku v Geissingu. Prostor jako blázen, drink ze snů, pohody a zvířat, která sice v ohradách, ale tak velkých, že jejich konce nedohlédneš. Jen pár lidí a my. Takový relax už jsem dlouho nezažila A užívali jsme si ho všichni. Kam se hrabou zoologický zahrady. Nepřeháním ani trochu. 

K té fotografii s daňkem: jeden z nich touží po svobodě a druhý si jí zatím neuvědomuje. (Protože to tak je, lidi.)

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.