Dva dny pro Honzuldu

25.08.2019

V neděli 25. srpna byl dopolední program jasný. Přes něj žádný Zetor nejel. Nebyla jiná možnost. Nevzít Honzuldu do Dubí na výstavu historických automobilů by znamenalo způsobit v jeho vývoji nenapravitelné škody. Chovala jsem se proto zodpovědně. (A těšila se možná víc než on.)

V pondělí 26. srpna jsem Honzuldu šlohla mámě a jeli jsme do Wildeparku v Geissingu. Prostor jako blázen, drink ze snů, pohody a zvířat, která sice v ohradách, ale tak velkých, že jejich konce nedohlédneš. Jen pár lidí a my. Takový relax už jsem dlouho nezažila A užívali jsme si ho všichni. Kam se hrabou zoologický zahrady. Nepřeháním ani trochu. 

K té fotografii s daňkem: jeden z nich touží po svobodě a druhý si jí zatím neuvědomuje. (Protože to tak je, lidi.)

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...