Dva dny pro Honzuldu

25.08.2019

V neděli 25. srpna byl dopolední program jasný. Přes něj žádný Zetor nejel. Nebyla jiná možnost. Nevzít Honzuldu do Dubí na výstavu historických automobilů by znamenalo způsobit v jeho vývoji nenapravitelné škody. Chovala jsem se proto zodpovědně. (A těšila se možná víc než on.)

V pondělí 26. srpna jsem Honzuldu šlohla mámě a jeli jsme do Wildeparku v Geissingu. Prostor jako blázen, drink ze snů, pohody a zvířat, která sice v ohradách, ale tak velkých, že jejich konce nedohlédneš, jen pár lidí a my. Takový relax už jsem dlouho nezažila A užívali jsme si ho všichni. Kam se hrabou zoologický zahrady. Nepřeháním. 

K tý fotografii s daňkem: Honzulda a daněk. Jeden z nich touží po svobodě a druhý si jí zatím neuvědomuje. (Protože to tak je, lidi.)