Dva dny pro Honzuldu

25.08.2019

V neděli 25. srpna byl dopolední program jasný. Přes něj žádný Zetor nejel. Nebyla jiná možnost. Nevzít Honzuldu do Dubí na výstavu historických automobilů by znamenalo způsobit v jeho vývoji nenapravitelné škody. Chovala jsem se proto zodpovědně. (A těšila se možná víc než on.)

V pondělí 26. srpna jsem Honzuldu šlohla mámě a jeli jsme do Wildeparku v Geissingu. Prostor jako blázen, drink ze snů, pohody a zvířat, která sice v ohradách, ale tak velkých, že jejich konce nedohlédneš. Jen pár lidí a my. Takový relax už jsem dlouho nezažila A užívali jsme si ho všichni. Kam se hrabou zoologický zahrady. Nepřeháním ani trochu. 

K té fotografii s daňkem: jeden z nich touží po svobodě a druhý si jí zatím neuvědomuje. (Protože to tak je, lidi.)

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.