Naivní kotrmeldy a oběti přisáte k prsu

24.04.2019

Neumím přivírat oči a přecházet totální hovadiny, které na mě vyskočí na Facebooku. Tuhnu a melu pořád dokola: Nech to plavat, nereaguj, nezačínej si, kurňa, nekomentuj...!

Určitý pokrok už jsem udělala. Pravopisné hrubky přehlížím. (Rychle sjedu myší jinam, abych se nad tím nadělením nerozkoukala.)

Předhoďte mi ale naivitu ocicmanou sluníčkářským medem a jsem v hajzlu. Držím se, abych nerozmlátila klávesnici a postupně i celý počítač. Tep nabírá neuvěřitelné otáčky a dotyčná (z 99,9 % jsou to ženské) má štěstí, že je v bezpečné fyzické vzdálenosti.

Panenko skákavá!!!

Halóóó!!!

Může mi někdo říct, kdo mohl kdy dát zasloužilé padesátnici občanku, když svůj profil nazve třeba: Alenečka Venouškova Sluníčková????? Když první, na co na její stránce narazíte, je blikající obrázek plný barev, ptáčků a kytiček a nad tím napsané: Dobré ránečko i celý dníček! Je u vás taky deštíček?

Já nechci strašit, ale mě tohle jednou zabije.

Představila jsem si, jak asi tyhle kotrmeldy mluví se svými vnoučaty, když s dospělými jednají jako s pevně přisátými kojenci. Úžasný námět na horor, po kterém nezůstane oko ani prádlo suché.

A víte co? Kašlu na to!

Půjdu ještě hlouběji do sebe. Nebudu reagovat vůbec. Teď jsem se tady z toho vykecala a je mi líp. Nikdo není bez chyby. Jasně, ani já ne. No a Alenečka Venoušková Sluníčková, už stejně jiná nebude. A je blbost si kvůli ní ničit zdraví. Tak ať má samé krásné dníčky!

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.